Zprávy z bedny a posléze z ohrádky jsme podávali. Ovšem osud chtěl, že o
štěňata je letos menší zájem a tak jsme se ne zcela dobrovolně stali
účastníky nové studie nazvané: Život se smečkou rostoucích štěňat.
Předmět výzkumu je rozsáhlý, výzkumník, bohužel, poměrně osamocený a
vydaný napospas smečce. Mohu tedy poreferovat o různých aspektech
výzkumu (než skončím sežrána, pošlapána a vylízána z povrchu zemského).Úklid se smečkou
Možnosti výzkumu jsou rozsáhlé, dá se říci, že se smečkou štěňat je stále co uklízet. Proto je předmětem ne kdy, nebo co, ale jak. Základ je, že v okamžiku, kdy začne člověk uklízet se něco děje. Štěňata okamžitě zpozorní – bude zábava! Je, ovšem jak pro koho.
Pravidelně čistím jejich „záchodovou část“ prostoru. Jak rostou, používají ji čím dál méně, začínají dělat potřebu venku. Jenže v noci to nejde a občas se ještě stane „nehoda“ takže udržuji podestýlku ze starých novin. Mimochodem, udělali jsme žebříček supermarketů podle kvality reklamních tiskovin. Vede Kaufland a Globus, alespoň z hlediska použitelnosti jako podestýlky. Penny a Lidl jsou dobré, ale mají málo listů. Makro, Tesco a Terno jsou lepené a špatně se oddělují. Ale to bezprostředně s tématem našeho výzkumu nesouvisí.
Úklid probíhá takto. Pokleknu (nikoliv zbožně, ale protože tak nejlépe dosáhnu na podlahu) a okamžitě se na mě vrhne několik štěňat. Nejprve je podrbu, pomuchlám a pak se pokusím uklízet. Odhodím štěně. Seberu první kousek papíru. Štěně se pokusí na něj vrhnout a vyrvat mi ho. Odhodím štěně. Nacpu papír do igelitového pytle. Štěně se pokusí mi vyrvat pytel. Odhodím štěně. Sbírám další papír. Štěně se pokusí mi roztrhat pytel. Odhodím štěně. Nacpu další papír do pytle.
Štěně se pokusí mi vyrvat vlasy. Vyprostím se. Odhodím štěně. Seberu další papír. Štěně se pokouší zakousnout můj rukáv. Odhodím štěně. Nakonec v přestávkách mezi odhazováním štěňat posbírám špinavé a mokré papíry. Pokusím se vytírat. To je také dobrá zábava, protože lze lovit mop. Ale už mám vypracovanou techniku, takže vytírání celkem zvládám.
Další fáze ovšem je, rozprostřít na podlahu čisté papíry. Opět je to považováno za báječnou kratochvíli, vymyšlenou pro pobavení miminek. Nesouhlasím. Je to vymyšlené na pocuchání mých nervů. Takže: opět pokleknu. Vezmu noviny, roztáhnu a položím. Štěně se na ně nadšeně vrhne. Odhodím štěně. Položím první kus novin, sáhnu pro další. Štěně se pokusí mi ukrást již položené noviny.
Chytnu ho a opatrně (abych neroztrhala noviny) mu vyrvu noviny z tlamičky. Odhodím štěně. Položím první i druhé noviny. Přiběhne další banda, která smykem ujede po novinách a pečlivě položené shrne na malou hromádku. Zakleji a odhrnu štěňata. Srovnám noviny. Mezitím mi tak 2-3 štěňata skáčou na záda a snaží se mi ukousnout vlasy. Setřesu je. Odhodím štěně, jedno, druhé třetí…
Nakonec jsou noviny rozprostřeny, zajištěny prkny, zbytek podlahy vytřen (a vzápětí podupán štěňaty, která přiběhla zvenku.) Pokrok je, že je to nutné absolvovat již jen 2x denně.
Krmení dravé zvěře
Kombinujeme vařenou stravu a granule. Granule jsme nejdřív namáčeli, teď to již není nutné, pejsci se krmí suchými granulemi. Jen potřebují dostatek vody. Ovšem rerívři vodu milují a tak misku používají: k bublání – strčí čenich do vody a bublají. K lovení – vhodí do misky papír nebo jiný předmět a snaží se ho packou vylovit. Ke koupání – snaží se do misku vlézt předníma nebo zadníma nohama, občas si do ní zkusí sednout. Misku aportují – nejlépe z poloviny plnou vody – následky nemusím popisovat. A abych nezapomněla, někdy z misky i pijí.
Jídlo není problém. Konkurenční boj dělá své a štěňata vědí, že kdo zaváhá, nemá co jíst. Takže se nejprve vrhají na cokoliv, co ze stolu spadne a teprve pak uvažují o tom, zda šlo o předmět jedlý. Tak skončila ozdobná svíčka (zachráněná jen mírně okousaná), několik drobných kostí, určených původně pro dospělé psy a jedna gumová pojistka od papiňáku (už jsme ji nikdy nespatřili). Vše bez jakýchkoliv následků pro zažívání pejsků.
Občas si zpestřují jídelníček návštěvami kompostu (někdy i kus přinesou do kuchyně, asi se chtějí podělit), požíráním kořínků, nošením kamenů (zatím žádný nebezpečný nespolkli).
Venčení
Kromě fyzické pohody je nutné myslet na duševní rozvoj štěňátek. Proto jsme je začali vyvážet na procházky. Vyvést na vodítku je neproveditelné. Je problém vést jedno pitomé štěně, natož jich vést pět. To by nezvládl ani ředitel loutkového divadla. Takže je nacpeme do auta a odvezeme na klidné místo k řece. Klidné do doby našeho příjezdu. Pak už se o klidu nedá mluvit…
Nejprve to byla hrůza. Štěňata do auta nechtěla, v autě řvala. Na potřetí pochopili, že je to cesta za báječnou legrací. Řvou pořád – nedočkavostí. Tuhle jsme je přistihli, že dva stáli na zadních, předníma opřeni o kufr auta a s nadějí v oku na nás koukali.
Vyvezeme je a pustíme. Máma Ginny se rozhodla, že je vše naučí a to najednou. Proto lítá po polích a v křoví jak zběsilá a štěňata se pokoušejí ji dostihnout. Neúspěšně. Ginny nestačí ani dospělý pes. Zpočátku je vždy někam zavedla a zmizela. Z křoví se pak ozýval nářek opuštěného štěněte. Ovšem dobrý efekt byl, že štěňata se rychle naučila orientaci v terénu. Už dokážou najít cestu zpět sama. A nikde se neloudají, chápou, že smečka nečeká. (Samozřejmě, že nenápadně čekám a koukám, jestli se mrňous neztratil doopravdy, ale pssst! Neříkejte jim to!)
Objevili, že je i větší voda, než jen v misce. Chodíme kolem řeky. Ginny se před štěňaty předvádí. Skáče do vody z nejstrmějších břehů, vylézá na nejnepřístupnějších místech. Štěňata to nejprve zkoušela podle ní, tak jsme je občas lovili z nechtěné koupele. Ale později zjistili, že za mámou vždy nemohou. A ještě později, že existují místa, kde se do vody dá vlézt a že je to báječná zábava. Takže už všichni plavou. Výsledek je, že zpět vezeme 7 úplně mokrých a špinavých psů. A velmi spokojených psů.