17.-19. 9. 2021
Jolly Roger Tercius (Skye) - 12. místo, III. cena
Hector Tercius (Alf) - neprospěl
Kvalifikovat se na MSR je vždy čest. Letos měl přímou kvalifkaci Alf, já se Skye nepočítala, že by na nás mohla dojít řada. Došla na poslední chvíli, tak jsme nominaci přijali.
Rozlosovali jsme se s Pepou so stejné skupiny, což bylo výborné. Začínali jsme na poli handlingem. Posuzovalo se hodně přísně, ale Alf šel nádherně jak workingový pes. Skye už tak jistě nešla. Na první kus vyrazila trochu víc doprostřed, ale na písknutí se srovnala a našla hned. Ale už jsme dostali 3. Na druhý kus bylo těch korekcí víc, ani poslušnost nebyla perfektní, takže při velmi přísném posuzování jsme dostali 2. Na druhé staně rozhodčí měřili všem stejně. O to cennější byla Alfovy čtyřka. Druhá byla dohledávka. Alf ji měl velmi rychle, ale stala se nepříjemná nehoda. Jak se nadšeně vrhnul na kachnu, kterou konečně našel, křuplo to a kůže se natrhla. To je vylučující chyba. Zajímavé je, že totéž se stalo dalším dvěma psům. Ani jeden nenačíná, vše byla v podstatě nehoda z přemíry nadšení. Tak jsme šli se Skye sami. Dohledávka byla bez problémů, kupodivu i velmi slušně slídila (při této úrovni posuzování jsme s trojkou byla víc než spokojená), jen na vlečce zvedla hlavu od kusu a rozhlédla se, kde je rozhodčí (takže další trojka). Na vodě jsem jí handling zkazila já. V klidu čekala a já se s rozhodčím domlivila na slovním povelu. On udělal malé gesto a já z nervozity vypustila psa před slovním povelem. Nakonec jsme dostali kompromisně 3, protože pes nevyrazil bez povelu. Dohledávka kachny v rákosí byla záludná. Rozhodčí stál na strništi tak 20 m od rákosí a všechny psy to táhlo k němu. Skye prohledala poctivě celé pole. Až teprve když jsem si ji přivolala uklidnila, pochválila a dala odměnu začal spolupracovat a pak měla kachnu za 20 vteřin. Ae čas na známku 4 jsme prošvihli. Marking, vodění a klid na stanovišti byly bez problémů.\
Druhý den nás čekal velmi obávaný les. Nemáme moc možnosti v lese cvičit, tak není naší silnou stránkou. Na dohledávce ve čtverci byl klasický scénář, první kus dohledala rychle, na druhý jsem ji posílala několikrát. Když znervózněla, musela jsem ji zase uklidnit, pochválit, odměnit a teprve po chvíli poslat. Opět to fungovalo jako reset a našla rychle. Do času jsme se pohodlně vešly. No a pak přišlo to, co říkám každému, že si člověk nemá na žádnou disciplinu věřit. Na vlečku srstnaté vyrazila dobře, šla správně, králíka vzala ihned a vracela se. Jenže rozhodčí na konci vlečku nečekal a šl za ní. Praskla pod ním větvička a Skye, kterou jsme už mezi stromy zahlédli, se vrátila, co se to děje a úplně ztratila orientaci. Hledala mě na místě, kde jsme chvíli před tím dělali dohledávku, pak šla z rozpaků ke koroně, kde jsem ji konečně viděla a přivolala. Jenže povely k přivolání byly nejméně 3 nebo 4, takže jsme spadli do III. ceny. Byla to smůla, co oceňuji, že těch 5 nebo 6 minut králíka pořád držela, ani se ho nesnažila dát někomu jinému. Odložení už bylo celkem bez problémů, následování přísně posuzované také se ztrátou bodu (my cvičíme šoulačku, ale protože ji nemáme na 100 %, netroufla jsem si ji jít a následování moc neumíme). No a poslední disciplina byla barva. V tréninku začala chodit jistě, ale na letošních zkouškách šla katastrofálně. Tak jsem měla velké obavy. Skye šla od začátku jistě, ne překotně a dost soustředěně. Jednou mi sešla po zvěří vyšlapaném chodníčku, ze kteréo barva odbočila (tyhle přechody chtějí zkušenost). Po novém nasazení šla zase jistě a když jsme se blížili ke konci (člověk už za ta léta délku odhadne), tak jsem se vyděsila. Asi 30 m od nás vlevo byli nějací lidé a první, co člověka napadne, že to jsou ti, co zanášejí kus a že jsme přešli. Skye se po nich podívala, ale zase dala nos dolů a šla dost jistě dál trochu doprava. Lidi šli stejným směrem a já po chvíli zjistila, že je to rodina na houbách. Když došli tak na 10 m k nám, tak jsem Skye zastavila a nahlásila, že počkáme, dokud nepřejdou. Rozhodčí za námi se začal smát a říkal: "už nemusíte, už ji máte u kusu". A Skye opravdu už zkoumala sele divočáka, na které přímo narazila. Musela jít ten konec hodně přesně. Strašně se mi ulevilo, až jsem měla skoro problém se nahlásit. Měla jsem z ní opravdu dobrý pocit.
No a tím to skončilo. Šli jsme se spoustou šrámů, dvěma většími chybami (jednou naší, jednou, za kterou Skye nemohla). Něco jsem zkazila, něco naopak zachránila. Hodně jí prospěly hony a to, že jsem celkově přestala tlačit na výkon. Ale celkově mám ze Skyina výkonu velmi dobrý pocit i když výsledek tomu tolik nenapovídá. Na druhé straně vypadli tři šampioni práce a další, hodně dobří psi. Takže to spolu zkusíme znovu. Snad na nás to štěstí jednou sedne. A samozřejmě gratulujeme vítězům a všem úspěšným.
