Zpráva z porodní bedny (1)

Napsal/a Eva

Jak jistě chápete, takový porod, byť psí, je zážitek. I psí matka jde do poradny, přesněji na zjištění březosti a počtu štěňat. Jen místo odjezdu do porodnice má pohotovost chovatel a místo porodního sálu má porodní bednu. U Áji jsme čekali druhý vrh. Podle ultrazvuku mělo být štěňat 10, děvče nám nadělilo jedno navíc. Porod odhadujeme podle poklesu teploty (až o 1 stupeň zhruba 24 hodin před porodem) a podle změn chování feny. Hlavní příznak je, že fena neustále hrabe. Připravíte deky, pokryjete čistým hadrem, fena přijde a začne hrabat. Za chvíli má změť hadrů, do které si nemůže ani lehnout. Neustále přechází, je nervózní, vy, jako chovatel, pochopitelně taky. Nakonec si lehne nebo sedne a občas hekne a stáhne se. To už začíná porod. Každé štěně je zabalené do porodních blan a má vlastní placentu. Po narození matka překousne pupeční šňůru a štěně očistí. Zdravé štěně udělá ruličku z tlamičky a jazyka, vyfrkne zbytky plodové vody, rozdýchá se a začne hledat struky. Velmi rychle se přisaje. Matka mezitím očistí štěně, spolyká plodové obaly a chvilku si odpočine. Za další zhruba půlhodinu se vše opakuje. Fena je většinou celou dobu v bedně, jen někdy se jde vyvenčit. Ája tentokrát porod vylepšila. Asi v půlce se šla vyvenčit. Najednou slyšíme v chodbě jekot. Než jsme stačili zareagovat, situace se vyřešila sama. Ája porodila jedno štěně venku, nejspíš pěkně do sněhu. V klidu ho očistila, popadla jako aport a transportovala k ostatním do bedny. To ječení byly protesty zcela oživeného štěněte. Áju to z klidu vůbec nevyvedlo. Pouze vynechala poslední část aportu, předávku. Štěně mi nedala do ruky, ale opatrně ho složila k ostatním. V příslušném intervalu pokračovala v porodu dalších štěňat, jako by se nedělo nic mimořádného. Z jedenácti štěňat byl jeden pejsek neduživý. Nesál, neprospíval, proto jsme ho raději po dvou dnech pokusů o oživení uspali. Ostatních deset malých černoušků prospívá dobře. O máminu mlékárnu je boj, proto hlídáme, aby se drobnější štěňata dobře napila. Ale daří se, přibírají všichni. Už se dokážou hlásit o svá práva a dát najevo, když se jim něco nelíbí. Nejvíc protestují, když se jim nedaří se včas, to je pokud možno ihned, probojovat ke zdroji potravy. Dále protestují, když je máma myje. Pokud nemohou najít správné a teplé místo ke spaní, komentují to také hlasitými výkřiky. Jinak si spokojeně štěbetají a vrní. Když se dostanou k jídlu, rozvrtí se jim ocásky. Je znát, že ze smyslů jim první funguje čich. V náručí začnou hlasitě funět a čichat, jestli by tam nebylo něco dobrého. Teplo tam je, ale ten zdroj mléka chybí. Nožičky zatím slouží jen k odstrkování, ale občas se některé štěně na pár vteřin vzepře, aby vzápětí zbuchlo na zem. Hlavička a tělíčko jsou příliš těžké a nožičky slabé. Spokojené štěňátko se člověku zavrtá do dlaně nebo do klína a usne. Určitě už pozná lidský dotek a zatím má s ním jen nejlepší zkušenosti. Pevně doufám, že mu to zůstane