Výstavy psů krok za krokem Tisk E-mail
Napsal/a Bára   
MVP_CB.jpgV příručkách, časopisech a na internetu najdete návody na výstavy – jak má vypadat postoj, jaká je úprava srsti pro dané plemeno a podobně. Nejsem žádný profesionální handler, abych mohla radit, jak se nejlépe trénuje postoj nebo jak zakrýt ten či onen nedostatek. V následujícím článku bych se chtěla zaměřit na věci, které jsem v žádných radách neviděla – jak výstava probíhá krok za krokem, co je třeba udělat a co vás tam vlastně čeká.




Co s sebou
S sebou potřebujete kromě normálního vodítka, na kterém bude pes většinu dne, i vodítko výstavní, na kterém půjde do kruhu. Je mnoho typů a každému vyhovuje něco jiného, ale mělo by být přibližně v barvě srsti psa, aby při pohledu na psa nerušilo. (Věřte mi, černý flat na červeném vodítku v kruhu vypadá, jako kdyby utekl Santa Clausovi.)
Samozřejmě pamlsky – nějaké, ze kterých nebude mít pes ulepenou celou tlamu, doporučují sušené maso, párek nebo tvrdý sýr, naopak piškoty nebo paštika jsou spíše nevhodné.
Z dokladů potřebujete vstupní list, očkovací průkaz (obojí kontrolují už při vstupu na výstaviště, takže si je nechte navrchu) a rodokmen. Šikovná věc je i zavírací špendlík na připevnění katalogového čísla – nejšikovnější jsou speciální klipsy, které obvykle seženete i na místě.
Dále se hodí přibalit hřeben na poslední uhlazení srsti před nástupem. Pytlíky na sběr trusu. Další důležitá věc je miska a voda pro psa a nějaký typ pelíšku. Ti, kdo na výstavy jezdí víc, si pořizují tzv. kennelky, skládací boudičky, do kterých se pes dá v případě potřeby i zavřít. (Tady pozor, na výstavě tam psa nezavírejte, pokud na to už není zvyklý. Mohli byste ho tím ošklivě vyděsit. My např. kennelku nezavíráme nikdy, používáme ji jako takový víc chráněný pelíšek.) Pro sebe si můžete vzít nějakou skládací židličku, při dlouhých čekáních se hodí.
Co se oblečení týče, uvidíte nejrůznější kreace počínaje džínami a tričkem, přes upnuté minišaty až po myslivecké uniformy. Záleží hlavně na tom, aby se vám v tom dobře běhalo. Barvu vybírejte tak, aby vám pes nesplýval s kalhotami, ale neměla by být ani extrémně kontrastní. Já k černým psům vybírám šedivé nebo krémové kalhoty, máma nosila červené a viděla jsem i výraznější barvy.

Příchod na výstavu
Batoh jste úspěšně sbalili, propracovali jste se ranní dopravou a teď stojíte před vstupem na výstaviště. Vstupní list obvykle slouží jako vstupenka pro psa a jednoho člověka, takže všichni rodinní příslušníci, kteří přišli fandit, musí ještě k pokladně. U vstupu se veterinární kontrola podívá na očkovací průkaz a můžete pokračovat.
Další krok je najít svůj kruh a vyzvednout si papíry. Číslo kruhu najedete na vstupním listu. Papíry dostanete po předložení vstupního listu, obvykle přímo v kruhu. Pozor, na některých výstavách, například na MVP České Budějovice je výdej desek jinde a vás čeká zkouška z vyhledávání.
A co to ty slavné papíry vlastně jsou? Jednak katalog se seznamem všech vystavovaných psů (někdy vydáván zvlášť, na jiném místě) a jednak desky pro každého psa. V deskách najdete samolepku s vaším katalogovým číslem, posudkový list (průklepový papír se jménem a katalogovým číslem psa a připraveným formulářem pro hodnocení) a diplom. Někdy, zejména pokud je výdej papírů v kruhu, vám dají pouze samolepku s číslem a ostatní dostanete až při odchodu z kruhu, jindy vám dají všechno.
Jakmile jste našli svůj kruh a máte papíry a katalog, můžete se někde uvelebit. Než začne posuzování, je možné si s pejskem cvičně oběhnout kruh a vyzkoušet postoj, ale doporučuji nepřehánět. V zásadě je to dobrá věc, sama psy ráno do kruhu vytáhnu, ale hlavně proto, aby si ho oni očuchali, já abych zjistila případné záludnosti a zkusila si vybírat ostré zatáčky a abychom si kruh tak všeobecně „osahali“. Platí ale pravidlo, že méně je někdy více. Už tréninkem ráno před výstavou psa zbytečně unavujete (myslím tím psychickou únavu, fyzicky by tam většina psů zvládla běhat půl dne). Zkuste si to, ale s mírou.
Pokud jste si tedy vyzvedli všechny náležitosti, čeká vás hlavní součást výstavy – čekání.

Příprava na vstup do kruhu
Je třeba si hlídat, kdy půjdete na řadu. Obvykle je u vstupu do kruhu tabule s rozpisem katalogových čísel, kde uvidíte, kolik psů je před vámi. Dokud ještě máte času dost, doporučuji psa vzít někam před halu vyvenčit, aby to na něj potom nepřišlo v kruhu.
Když už víte, že budete brzy nastupovat, můžete začít s přípravami.
Je třeba na sebe viditelně připevnit samolepku s katalogovým číslem, kterou jste ráno dostali. Jde sice nalepit, ale doporučuji připevnit jinak, protože samolepky zásadně spadnou v polovině vystavování. Existují speciální klipsy přilepené na zavíracím špendlíku nebo manžety, které si člověk navlékne na nadloktí a číslo zasune do průhledné kapsičky. Samozřejmě pokud není nic jiného, nalepení postačí.
Psa můžete naposledy pročesat, jestli je třeba, a vyměňte normální vodítko za výstavní. Do kapes nastrkejte pamlsky. Pokud jste dostali desky, vezměte je s sebou. Jste připravení nastoupit.

V kruhu
Vedoucí kruhu (neplést s rozhodčí, vedoucí kruhu je člověk, který se stará pouze o administrativu) při nástupu každé třídy zavolá příslušná čísla. Pokud máte v ruce desky, předáte je vedoucí kruhu u vstupu do kruhu. Všichni, kdo běhají v dané třídě, se seřadí podle čísel, a v tu chvíli si je přebírá rozhodčí.
Každý rozhodčí má samozřejmě jiný styl posuzování a někdy dokáží opravdu překvapit. Většinou ale posuzování probíhá podle zajetého systému.
Nejdřív rozhodčí požádá všechny nastoupené, aby společně oběhli kolečko, někdy se pak ještě podívá na všechny v postoji. Tím si vytvoří základní obrázek o tom, co mu asi tak přišlo za psy. Pak si je zve po jednom ke stolu, kde na ně píše individuální posudky.
Tohle je příležitost nechat psa odpočinout. Už jsem několikrát slyšela, že když rozhodčí píše posudek jiného psa, máte toho svého držet celou dobu v postoji, protože rozhodčí si toho taky všímá. Osobně jsem přesvědčená, že rozhodčí není superman a nedokáže se soustředit na šest psů naráz. Proto, zejména u těch mladých, je v tuhle chvíli nechávám odpočinout, ať si klidně sednou, když chtějí, dokud nebudou překážet ostatním. Nedělám to proto, že bych si myslela, že je pes vyčerpaný z běhání, jde o jeho psychické rozpoložení. Radši risknu, že si rozhodčí mezi řečí všimne, že mi pes sedí a já ho drbu za ušima, než abych při rozdělování pořadí psa tahala jak kozu na provázku, protože už bude psychicky tak unavený, že neví, čí je.
Pak přijde ta chvíle, kdy je řada na vás a vy přistupujete ke stolu. Rozhodčí obvykle začne tím, že nechá psa, aby si ho očichal a pak pokračuje s detailní prohlídkou – podívá se na zuby, psa prosahá (aby poznal, co jsou chlupy a co skutečná kostra, zjistil, jestli je pes mohutný nebo tlustý a tak dále), u psích kluků zkontroluje, zda jsou sestouplá obě varlata. Následuje posouzení v postoji a nakonec obvykle posouzení v pohybu.
Když jsou všechny posudky napsány, zbývá už jediné a to rozdělit pořadí. Určují se pouze první čtyři místa, ostatní odchází tzv. bez pořadí – do výsledku se zapisuje jenom známka, kterou získali. Upozorňuji, že tituly se na výstavách udělují jen psům, oceněným známkou výborná a nejsou nárokové. Můžete skončit výborní a první, ale to ještě neznamená, že vám rozhodčí musí udělit titul. Udělení titulu záleží jen na rozhodnutí rozhodčího. (O systému známek a titulů napíšu podrobněji jindy).
Pokud se vám povedlo zvítězit, gratuluji a ještě pro vás nic nekončí – postupujete dál a čekáte, až si vás znovu zavolají do kruhu, obvykle až po posouzení všech tříd. Pokud ne, vedoucí kruhu vám vrátí papíry (většinou ne okamžitě, může to chvíli trvat, takže počkejte někde kolem vstupu do kruhu, popř. v blízkosti stolu) a můžete jet domů. Ještě předtím vás ale čeká poslední kolečko byrokracie.

Po odchodu z kruhu
Pokud hodláte výsledek výstavy k něčemu použít – ať už k uchovnění nebo získání šampiona – je třeba si ho nechat ještě na výstavě zapsat do rodokmenu. Někdy se to provádí ve výstavní kanceláři, někdy na zvláštním stanovišti. Není na tom nic těžkého – předložíte rodokmen, posudek a v případě, že jste získali titul, tak i kartičku, která titul potvrzuje (tu by vám měli vložit do desek, než vám je vrátí). Pověřená osoba vám na zadní stranu rodokmenu vypíše výsledek, opatří to úředním razítkem a všechno vám vrátí. Případní vítězové mohou vypátrat i výdej cen, kde vám po předložení kartičky předají medaili nebo rozetu, v případě vyšších ocenění někdy i pohár.
Tím pro vás výstava opravdu skončila. Můžete se podívat na závěrečné soutěže, kde uvidíte vítězné psy všech plemen, můžete si projít nejrůznější stánky, ale pokud chcete svému psovi opravdu udělat radost, vezměte ho někam na procházku, kde se může po libosti proběhnout.

Rady zkušeného ďábla
Přiznávám se bez mučení, že titul téhle části jsem si vypůjčila od stejnojmenné knihy C. S. Lewise. Má to značit pár odstavců toho, co se jinam nevešlo.
Rada první: Jak říká cvičitel a etolog František Šusta: největší odborník na svého psa jste vy. Co funguje na jednoho, u druhého udělá velkou škodu, a univerzální rada neexistuje. Platí to i ve vystavování. Derry musím pořád chválit a ujišťovat. Na labradorku Ditu jsem skoro nesměla promluvit, aby nezačala radostně poskakovat. U Anduly jsem musela pořád rukou šustit v kapse s pamlsky. U Blekýse se ruka do kapsy vůbec nesmí strčit. A tak dále a tak dále. Proto si rady vyzkoušejte v klidu doma, zvažte, co vám bude vyhovovat, a po příchodu na výstavu už neexperimentujte. I vystavování je ve své podstatě dialog – pořád se musíte dívat, co pes dělá, jak reaguje na vaši řeč těla, přizpůsobovat se osobnosti zvířete na druhém konci vodítka.
Rada druhá: Pes má jen omezenou psychickou výdrž. Představte si, jako by měl nějakou nádobu se soustředěním a s každým povelem, s každou minutou postoje, z ní ubíráte. Pro psa je už samotný vstup do výstavní haly plné cizích psů a lidí velký nápor na psychiku. Nezatěžujte ho proto zbytečnými povely, můžete si dovolit být o něco málo benevolentnější než obvykle.
Rada třetí: Před výstavou psa zvykněte, že na něj sahají a manipulují s ním cizí lidé. Nepodceňujte to a určitě si dejte pozor, aby byl zvyklý na obě pohlaví. Někteří psi jsou z neznámých mužů nejistí a zbytečně si tak kazí dojem.
Rada čtvrtá: Ve většině psích sportů se využívá toho, že psa daná činnost baví, ať už se jedná o stopování, běhání za míčkem nebo hledání bažantů. Žádného normálního psa nebude bavit běhat v malém kolečku na koberci. Je na nás, handlerech, abychom jim pobyt v kruhu zpříjemnili a dali jim vůbec důvod, proč tam být. Proto se na psa nezlobte, když všechno nejde podle vašich představ. On za to v drtivé většině případů nemůže.
Rada pátá a závěrečná: Neberte to moc vážně. Výsledek výstavy záleží na vkusu rozhodčího, na kvalitě soupeřů a především na štěstí. Proto se z úspěchů radujte, ale nad neúspěchy netruchlete. Snažte se do kruhu vstupovat v klidu a pohodě, bez zbytečné paniky, kterou byste přenášeli na psa. U výstav, stejně jako u zkoušek, platí, že pes nakonec předvede asi tak sedmdesát procent toho, co uměl v tréninku. Ale pokud na něj půjdete trpělivě, bez přílišné nervozity, bude to opravdu sedmdesát a ne třicet.
Hodně štěstí!

Ilustrační obrázky pomůcek na výstavu

"Kennelka" - skládací uzavíratelná boudička

P1080319.jpg

Speciální špendlíky na připnutí samolepky s katalogovým číslem
P1080323.JPG

"Manžeta" - další způsob, jak nosit katalogové číslo
P1080326.JPG

P1080329.JPG

Různé typy výstavních vodítek
P1080330.JPG

P1080333.JPG

Různé typy pomůcek pro vyčesávání
P1080338.JPG

Pamlskovník a příklad pamlsku, vhodného do výstavního kruhu (sušené maso)
P1080341.JPG



Aktualizováno ( 28. únor 2015 )
 
Obrázek...
image030.jpg
 
Poslední novinky
 
Oblíbené
 
 
Menu
Domů
Naši psi
Chovní psi z naší CHS
Výstavy a zkoušky
Odchovy
Úspěchy našich odchovů
Vyprávění
Různé informace
Program SR-Lov
Odkazy
English Info
Fotogalerie
Napište nám
O nás

 


Tercius - Flat Coated Retriever
Design by cmslounge     RSS