Výchova štěněte Tisk E-mail
Napsal/a Eva   
Pes může s člověkem přebývat za různým účelem. Jsou psi služební, kteří mají za úkol pomáhat střežit majetek nebo pracovat jako záchranáři, jsou psi lovečtí, kteří pomáhají při výkonu mysliveckého práva, psi ovčáčtí ale i jen psi – společníci člověka. Výcvik psů se řídí pochopitelně účelem, ke kterému bude pes používán. Pes – společník výcvik nepotřebuje. Ale každý, opakuji každý pes potřebuje výchovu. Je to podobně jako u člověka. Každý není zručný truhlář, špičkový hudebník, lékař nebo architekt. Ale každý člověk, který žije ve společnosti ostatních musí dodržovat určitá pravidla. Tak, jako je nevychovaný člověk ostatním nepříjemný a nakonec sám nešťastný, podobný osud potká i nevychovaného psa.
V dalších řádcích se pokusím nastínit některé zásady výchovy štěněte. Jsou určeny především pro majitele plemen retrívrů, ale jsou použitelné i pro jiná plemena. Mohou být plemena, která je nutno vychovávat trochu jinak. Tento návod není odborná publikace, jen několik rad a zkušeností.

Fáze první – socializace doma

V okamžiku, kdy si přivezete štěně od matky mu náhle změníte celý jeho svět. Ztratí matku a sourozence, ztratí lidi, na které bylo zvyklé, ztratí známé prostředí. Pro štěně je to první šok v životě a na tom, jak mu pomůžete zvládnout první dny ve vašem a jeho novém domově, bude záviset další vývoj štěněte a jeho vztah k vám.
V novém prostředí má štěně strach a stýská se mu. Současně je však přirozeně zvědavé a ochotné navazovat nové vztahy. Z toho je třeba vycházet při první fázi výchovy štěněte, takzvané socializaci.
Pokud bylo štěně odchované u solidního chovatele, má první fázi socializace, to je kontakt s člověkem, za sebou. Považuje člověka za součást své smečky, nebojí se ho, naopak ho radostně vítá. Teď je důležité, abyste se nejdůležitějším člověkem pro štěně stali vy.
Doporučuji si vzít štěně před alespoň dvěma dny volna (více je lépe, ale i dva dny většinou stačí). Ty dva dny volna by měly být věnovány především štěněti. Pokud chcete psa, který bude opravdu váš tělem i duší, vyplatí se mu první dny opravdu cele věnovat.
Nejprve štěně v novém domově vypusťte. Počítejte, že jedna z prvních jeho akcí bude loužička. Jednak je nervózní a jednak po cestě pravděpodobně potřebuje vyvenčit. Nechte ho prozkoumat nejbližší okolí jeho pelíšku a misek (předpokládám, že jste obstarali nějaký pelíšek, misky a potravu). Je možné, že štěně nebude mít chuť k jídlu. Nenuťte ho. Nabídněte piškot. Většina štěňat si ho ochotně vezme. Buďte stále blízko štěněte, mluvte na něj konejšivě a případně ho čas od času lehce pohlaďte. V žádném případě ho příliš netahejte, nemuchlujte. Nenechte děti štěně tahat. Nezvěte si návštěvy, aby se podívaly na štěňátko, pár dní to počká.
Pečlivě pozorujte reakce štěněte. Bázlivému trvá déle, než si zvykne na cizí prostředí, klidnější a živé štěně se zorientuje brzy. Nelze říci přesně, jak brzy. Pozná se to jednoduchým testem. Nabídněte štěněti hračku. Stačí klidně pruh látky s uzlem. Raději nepoužívejte zpočátku pískací hračky. Hračku před štěnětem táhněte pomalu po zemi. Pokud se již štěně v novém domově rozhlédlo, bude hračku pronásledovat. Nechte mu ji chytit, tahejte se o hračku. Zpočátku je dobře, když štěně vyhrává. Napomáhá to jeho sebevědomí. Hrajte si se štěnětem, pokud je k tomu ochotné. Nechte ho proběhnout tam, kde je to bezpečné. Zaměstnávejte ho drobnými zábavami (kutálející se míček, klacík na kousání, hadr nebo jiná hračka). Do hry ho ale nikdy nenuťte. Malé štěně se rychle unaví. Položte ho do pelíšku a nechte spát. Při spánku ho nikdy nerušte.
Jakmile se štěně vzbudí, odneste ho ihned na místo, kde by mělo vykonávat svou potřebu. Pokud se povede, nesmírně štěně chvalte, případně hlaďte. Velmi často ho oslovujte, aby si zvyklo na své jméno. Pokud se nevyvenčí, nevadí. Malé dítě se také nenaučí chodit na nočník na první pokus.
A opět začněte se hrou. Přetahování, chytání míčku, nošení čehokoliv. Zatím nedávejte žádné povely. Štěně ještě neví, co se s ním děje a stejně vás nebude vnímat. Mluvte na něj jménem, chvalte a nabízejte mu hračky např. slovy “vem si” nebo “na”. Když je trochu unavené, dejte mu potravu a opět uložte spát. Pokud tohle vydržíte celý den, bude večer štěně spát jak zabité a nebude mít času, sil ani myšlenek na stýskání a naříkání. Ráno si trochu přivstaňte a pokračujte v kolotoči hra – krmení – spánek – venčení. Pokud to budete dělat poctivě, za dva dny je pejsek váš na celý život a máte veliký kus práce ve výchově hotový.
Tuto metodu lze provozovat stejně, ať už plánujete štěně jako domácího společníka v bytě, nebo ho chcete držet v kotci. V bytě je to jednodušší, v kotci musíte pejska zpočátku více sledovat. Je samozřejmě možné nechat štěně v kotci naříkat, dokud se neunaví a neusne. Ale bude vám trvat mnohem déle, než k vám pes získá důvěru. Budete mít více práce s řadou cviků výchovy i výcviku. Pes, který vás hned první dny začne považovat za svého ochránce a vůdce smečky, bude daleko ochotnější plnit vaše přání a povely.
Další otázka je, zda se zpočátku má věnovat psu jeden člověk, nebo celá rodina. Záleží na povaze psa a na tom, k čemu ho chcete použít. Pro služební psy se často doporučuje, aby byli vázáni na jednoho pána, domácí pes může mít za pány celou rodinu. Stejně si nakonec vybere jednoho “pravého vůdce smečky”, čímž někdy nepříjemně přesně popíše situaci v rodině. Bude-li do výchovy zasahovat více lidí, je naprosto nezbytné se domluvit, aby používali stejné metody, stejné povely a chtěli po psu stejné věci. Ani ve výchově dětí se nevyplatí, když se rodiče hádají, co dítě smí a nesmí a u psa to platí dvojnásob. Pes, jehož výchova je nesystematická, různorodá, nebo kterého používají lidé k tomu, aby si narovnávali své vlastní vztahy, je vždy obtížně zvládnutelný nevychovanec.

Fáze druhá – socializace venku

Pokud nebydlíte na samotě daleko od civilizace a nejste programově poustevníci, musíte svého psa zvykat na jiné lidi a psy. Předpokládám, že nechcete vychovat vysloveně strážního psa, jehož základní charakteristikou je nedůvěra ke všem. Aby se pes naučil chovat mezi lidmi a psy, je nutné ho s nimi včas seznámit. Jak brzy? Jakmile se začne cítit členem vaší smečky. Na to může stačit jeden den nebo týden, v nejhorším případě dva týdny. Předpoklad je, že je psík očkovaný, což by při odběru od zodpovědného chovatele měl být. Dovolím si volně ocitovat výcvikáře služebních psů Ivo Eichlera. “Riziko, že vaše štěně onemocní při kontaktu s jinými psy je mizivé. Nebude-li mít ale dostatečný kontakt s jinými psy je jisté, že z něj bude psychicky nemocný jedinec, který se nebude umět chovat.”
Proto berte svého psa mezi lidi a ostatní psy. Zpočátku je výhodné se domluvit s několika majiteli psů, ochotných si hrát se štěňaty. Může to být na cvičišti, na psí louce, nebo kdekoliv, kde je to možné. Domluvte se s někým, aby vašeho pejska oslovil a pohladil (opět mohou být výjimky pro strážní a některé asistenční psy). Nechte pejska pohrát s jinými psy. Vyhýbejte se pouze agresivním a nesnášenlivým psům a samozřejmě nemocným zvířatům. Pokud štěně narazí na pouze “nevrlého” psa, ten mu rychle a pro něj srozumitelně vysvětlí, že si nesmí dovolit vše. Učení od příslušníků svého druhu a socializace se psy je nejpřirozenější metoda výchovy psa. Je to zkušenost, kterou mu nejste schopni dát sami. Je smutné, když vidíme, jak z milých, byť rozjívených štěňátek, držených na vodítku a v izolaci od ostatních rostou “divní” a nesnášenliví psi. Ale bohužel tohle funguje naprosto spolehlivě.

Fáze třetí – kdo je tu pán?

V soužití se psem je nutné, aby pes pochopil, kdo je vůdce smečky. Z pochopitelných důvodů to nemůže být pes. Vůdce určuje, co se bude dělat, kdo dostane jaký díl z kořisti, kam a kdy se půjde. To samozřejmě v lidské smečce nejde (pochybuji, že byste byli ochotni přenechat svůj oběd psovi a dát si granule, nebo že byste přestali kvůli psovi chodit do zaměstnání či nakoupit). Pes potřebuje mít jasné své postavení ve smečce. Nevadí mu, když není vedoucí. Ale musí mít silného a laskavého vůdce, kterého si může po psím způsobu vážit. K tomu je z vaší strany nutné jediné, důslednost. Pes na vás nikdy nesmí zavrčet, nikdy nesmí po vás vyjet. Zní to jednoduše, ale úplně jednoduché to není. Pes potřebuje vědět, kde je jeho místo a co po něm chcete. Proto jste to vy, kdo určuje konec případně začátek hry. Štěně vás může lákat a vyzývat ke hře, ale vy jste ten, kdo výzvu přijme nebo nepřijme. Zpočátku psíkovi sice asi většinou vyhovíte, ale později občas hru odmítněte. Z výchovných důvodů je dobré psovi někdy nevyhovět, aby věděl, že se vše řídí podle vás. Misku mu dáte, ale můžete mu  ji občas vzít, zamíchat a dát zpět, aby viděl, že je vaše právo mu lézt do misky. Hru někdy v nejlepším přerušíte, aby psík věděl, že vy jste pán. Není vůbec třeba používat násilí. Pokud dáváte takto jemně, ale naprosto důsledně psovi najevo, že jste to vy, kdo určuje pravidla, bude vás zcela přirozeně respektovat. Zdůrazňuji důslednost, bez ní to nejde. I ve smečce si vůdce musí své postavení neustále obhajovat. Nikdo ho nejmenuje vůdcem, to postavení si musí zasloužit. Totéž musíte ve vztahu ke svému psu i vy. Pokud vás pes bude přirozeně respektovat, máte další kus výchovy a výcviku zvládnutý.
Socializace a respekt k vůdci jsou základní kameny výchovy a následně i výcviku psa. Vypadají jednoduše a opravdu jednoduché jsou. Jen je nutné si uvědomit, že se psovi nedá nic namluvit, nedá se v těch základních vztazích ošidit. Bez důslednosti a rozvahy není u psa autorita. Bez autority jde výchova i výcvik velmi obtížně nebo nejde vůbec.
 Jsou lidé, kteří mají pocit, že vnucovat psovi svou vůli je pro něj něco ponižujícího. Oni mají svého psíka tak rádi, že ho přece nemohou podřizovat. To je samozřejmě naprosté nepochopení přirozenosti psa. Pes potřebuje nutně znát své místo. Potřebuje mít pána, na kterého se spoléhá a kterého ale tím pádem musí poslouchat. To je psí zákon. Pokud pána nemusí poslouchat, nelze se na takového pána ani spolehnout. Výsledkem je nejistota, strach a někdy až agresivita ubohého psa. Pokud nejste svému psovi opravdovým pánem, je z něj nešťastný tvor, který nemá žádnou jistotu. Následky jsou různé, ale vždy pro soužití se psem nepříjemné. Chudák pes, který nemá pořádného pána a vůdce smečky.

Základy výchovy – Povely fuj, nesmíš, ne

Pejsek si musí zvykat od mládí, že všechno nesmí. Je to tak v přírodě ve smečce, kde ostatní mláďatům rychle vysvětlí, co se smí a nesmí. Musí to tak být i v lidské smečce, jinak máte brzy nevychovaného psa, se kterým se bojíte mezi lidi.
Povel “fuj” by měl být vyhrazen pro činnosti, které nesmí pes dělat nikdy. Nikdy nesmí např. okusovat šňůry od elektrospotřebičů. Ostatní nikdy se mohou lišit. Někdo má psa v posteli, jinému nesmí pes do bytu. Je důležité si od počátku stanovit, která nikdy budou platit pro vašeho pejska. Ty zavést od začátku a absolutně dodržovat. Není možné si brát do postele štěně a doufat, že se to časem odnaučí. Samozřejmě, výchova je zpočátku měkčí a postupně přitvrzuje. Ale psí tabu, psí nikdy musíte dodržovat od začátku.
“Nesmíš”, případně “ne” by mělo platit pro činnosti, které pes momentálně nemá dělat. “Ne” velíme, když dáváme do tašky hračku, kterou bereme na vycházku. Pes ji normálně dostane, ale teď právě to nechceme. Pokud psa cvičíme, budeme “ne” potřebovat. Hodíme aport, za kterým pes chce vyrazit. Příkazem “ne” psíka zabrzdíme. “Fuj” by znamenalo, že ho už nesmí nikdy vzít. “Ne” platí jen pro tuto chvíli a tuto situaci. Je to velmi důležitý povel. Pes se dostane občas do situací, kde neví, co má dělat. A slovo “ne” někdy dokáže velmi pomoci.

Základy výchovy – udržování čistoty

Je žádoucí, aby váš psík nedělal svou potřebu v bytě. Jsou majitelé, hlavně malých psů, kteří štěně učí dělat potřebu na hadr nebo na noviny. U větších psů je to možné jen v útlém věku, U dospělého psa by to byl technický problém. Štěně močí a kálí hlavně po probuzení. Proto je nutné v prvních dnech štěně hlídat a jakmile se probudí vynést ven. Každý úspěch je nutné velmi chválit. Před kálením bývá štěně neklidné a hledá si vhodné místo. Pokud zpozorujete takovou aktivitu, doporučuji štěně vzít a vynést urychleně ven. Pro udržování čistoty je nutné hlavně pozitivní motivace. Názor, že namočím štěněti nos do loužičky a vyplatím ho je nesmyslný a nadělá poměrně dost škody. Představte si štěně, které udělalo před hodinou loužičku. Už si ani nepamatuje, že něco provedlo  vlastně ani neví, že se to nesmí. Najednou přiběhne člověk, namočí mu citlivý čeníšek do moči a začne ho vyplácet. Chudák štěně neví, co se děje. Samozřejmě bude dávat najevo podřízenost, ale nebude to proto, že si uvědomilo, co provedlo. Bude to strach před tím podivným dvounožcem, co ho kdovíproč vyplatil. Zpočátku je nutné jen chválit za dobře provedené vyvenčení. Trestat lze až starší štěně (tak kolem 5 měsíců), ale vždy při činu! Nejlepší je plácnutí složenými novinami a vyhubování. Trestat, až když najdete loužičku nebo hromádku, je nesmysl kdykoliv. Pokud se staršímu, už vychovanému psovi stane nehoda, ví, že se provinil a celým tělem ukazuje lítost a poddání. Pak doporučuji velkorysost. Psa netrestejte, přejděte celou situaci, jako by se nic nestalo.

Základy výchovy – přivolání

Přivolání je životně důležitý cvik. Bez přivolání nemá cenu cvičit cokoliv dalšího. Pes, který nemá perfektní přivolání je často ohrožen na životě nebo na zdraví. Nebo je celý život odkázán na vodítko. Takzvané Flexi vodítko považuji za jeden z nejhorších vynálezů. Pes je na něm uvázán-neuvázán. Má omezenou svobodu, nemůže si jít podle svého, ale nemusí vnímat svého pána. Pokud má pes kvalitní ovladatelnost, může chodit “na volno” tam, kde je to bezpečné a “na vodítku” tam, kde ho potřebuji pod bezprostřední kontrolou. Pes, který zvládl socializaci a ví, kdo je jeho pán chodí “na volno” bez problémů a neustále si vás hlídá. Je to přirozený pohyb jako ve smečce. Tam také není nikdo “na vodítku”, ale přesto si hlídá každý jedinec smečku a nevzdaluje se od ní. Být ve smečce je bezpečné, být sám je ohrožení jedince. Uteče jen pes, který na volno chodit neumí, nebo byl v mládí špatně socializován.
Přivolání začneme cvičit u malého štěněte, které už chápe, že vy jste jeho smečka. Jděte na bezpečné místo, kde je co nejméně rušivých vlivů. Nesmí tam jezdit auta, být nebezpečný terén a neměli by tam být lidé a cizí psi. Pusťte pejska a jděte. Možná se někde zastaví, začne čuchat. Jděte pořád. Občas se ohlédněte, jestli jde pes za vámi. Většinou jde, tak si ho příliš nevšímejte. To, že jde za vámi je přece samozřejmé! Pokud nejde, zkuste na něj zavolat. Většinou se za vámi rozeběhne. Opět, nechvalte. Je to normální, že za vámi jde, je to jeho základní pud sebezáchovy ve smečce. Pokud nejde schovejte se. Žádné malé štěně běžného plemene nevydrží samo. Začne vás hledat. Buď vás najde a pak opět bez pochválení jděte dál. Nebo začne naříkat. Pak se mu ukažte, případně zavolejte. Určitě se k vám s nadšením rozběhne. Než k vám stačí doběhnout, otočte se a odcházejte. Ukažte mu, že je v jeho zájmu, aby si vás hlídalo. Vám že na tom zas tolik nezáleží. Tohle musíte sehrát, i kdybyste měli o pejska sebevětší strach. Nebojte se, štěně má instinkt držet se smečky. Vy musíte mít lepší nervy, abyste si zasloužili uznání a úctu svého štěněte.
Po několika vycházkách, kdy štěně přesvědčíte, že si vás musí hlídat, můžete začít cvičit přivolání. Opět by neměly být v okolí rušivé vlivy, lidé nebo psi. Počkejte, až bude štěně kousek od vás, nejlépe něčím zaměstnané. Pak ho zavolejte jménem a povelem “ke mně”. Pokud přiběhne, pochvalte ho, proberte mu srst nebo srovnejte obojek (abyste ho nepřivolávali “zbytečně”) případně odměňte a nechte dále běhat. Pokud možno ho neuvazujte na vodítko, aby si neutvořilo nežádoucí vazbu. Opakujte to jen několikrát za procházku (stačí 3x) a nevolejte ho, pokud vidí nějaký silný podnět (psa, člověka). Vždy ho velmi pochvalte, ale dál si psíka moc nevšímejte, to že vás následuje, je přece normální. Vždy jde jen o to, aby přiběhl, ne aby šel vedle vás, to je jiný cvik.
Postupně přivolávejte psíka nejprve od lidí, později od psů. Pes je silnější podnět, než cizí člověk a přivolání od psa je obtížnější. Při důslednosti a denním opakování dokážete přivolání nacvičit do jednoho až dvou měsíců. Zpočátku připoutávejte psíka na vodítko “náhodně” ne při přivolání. Později můžete psa připoutat i po přivolání, ale vždy na každé procházce musí být častější přivolání bez připoutání, než s připoutáním. Jinak hrozí, že si pes spojí přivolání s chůzí na vodítku. Přivolání trénuji i s vycvičeným psem, protože je opravdu základ.

Výchova – chůze na vodítku

Chůzi na vodítku nemá žádný pejsek rád. Vodítko ho omezuje. Je to jeden ze cviků, které nemají oporu v přirozeném chování psů a kde tedy musíte použít trochu násilí, aby se psík chůzi na vodítku naučil.
Nejprve si musí zvyknout na obojek. Někteří chovatelé štěňata na obojky zvykají, většina štěňat však obojek dostane poprvé až u nového majitele. První pokus je nejlépe zaonačit tak, aby se štěně nedokázalo na obojek soustředit. Nejlépe se to zvládne při hře. Nasadíme obojek a vyzveme k oblíbené hře. Málokteré štěně hře odolá a málokteré se bude věnovat víc obojku než hře. Po skončení hry obojek sundáme. Brzy si štěně přestane obojku všímat. Začne nácvik chůze na vodítku. Nikdy štěně netáhneme na vodítku za sebou. Pokud jde štěně samo, přizpůsobíme se jeho tempu a jen výjimečně štěně korigujeme. Pokud odmítá jít, snažíme se ho lákat za sebou. Některá štěňata si sednou a odmítají se hnout. Buď je třeba zapojit veškerou trpělivost a čekat (případně občas trochu povzbudit) až se psík hne. Lepší je jít ve skupině. Skupina odchází a i pán (na druhém konci vodítka) začíná odcházet. Většina štěňat nevydrží a jde také. Pak je třeba jít s ním a opět omezovat vodítkem co nejméně. Za párkrát se štěně přestane vodítka bát a začne si hrát na přetahovanou. V tu chvíli musí nastoupit mírné násilí. Začínáme opět pokud možno v klidném prostředí bez rušivých vlivů. Jakmile pejsek napne vodítko, škubnu a vydám povel “k noze”. Musí jít o nepříjemný vjem, ale nesmí být tak nepříjemný, aby se psík začal vodítka bát. Opakujte vše tolikrát, aby pes šel na prověšeném vodítku, ideálně ramenem nebo hlavou u levé nohy. Zpočátku stačí, když nenapíná příliš vodítko. Později se mohou požadavky stupňovat. U temperamentních psíků může být výuka chození na vodítku poměrně dlouhodobá záležitost. Pes by neměl táhnout, ale neměl by se nechat ani vléci. Jen na trpělivosti a důslednosti závisí preciznost provedení cviku, ale i temperamentní pes bude chodit na vodítku u nohy, pokud bude mít poději možnost se vyběhat.
Další nešvar je kousání vodítka. To by mělo patřit mezi zákazy v kategorii “nikdy”. Pokud se psík zakousne do vodítka, škubněte vodítkem nahoru a řekněte rázně “fuj”. Psovi buď vodítko vyklouzne nebo dokonce karabinka narazí bolestivě na dáseň. Stačí to provést párkrát a důsledně a psík si rozmyslí, zda něco takového podstoupí.
Chození na vodítku už je vlastně “výcvik”. Je nutné mladému psovi vysvětlit, že je to něco, co po něm chcete, co musí dělat podle vás, ať se mu to líbí, nebo ne. Hrou lze psíka na obojek a vodítko přivykat. Zbytek patří do kategorie “nepříjemné, ale nezbytné”. Pes nejen že musí krotit svůj temperament, ale musí se přizpůsobit pánovi a sledovat ho. Čím lepší si vytvoříte s pejskem vztah, tím snáz ho naučíte chodit na vodítku. Ale bez omezení to nepůjde. Nelze se nechat vláčet psem za jeho zájmy a jen občas ho s vypětím všech sil zabrzdit. Proto považuji vodění na Flexi vodítku za nevhodné. Je omluvitelné snad jen v případě byrokratické nutnosti, jako je zákaz volného venčení psů z důvodu hrozící infekce (jako byla např. ptačí chřipka). Jinak je pro obě strany lepší a pohodlnější, když je pes zvládnutý a může chodit buď volně nebo na vodítku u nohy tam, kde je to nezbytně nutné. Je lepší investovat trochu času do výchovy, než být oba dva chudáci, zmítající se každý na jednom konci vodítka. Ani vašemu psovi není Flexi vodítko příjemné a neproběhne se na něm. Věřte, že “flexoví” psi pokukují závistivě po té bandě, co sice občas cvičí a musí poslouchat, ale pak se může báječně prolítat s kamarády.

Výchova – manipulace se psem

Váš pes by od vás měl strpět téměř jakýkoliv zákrok. Česání u dlouhosrstých plemen, stříhání drápů, prohlížení uší a zubů, kapání do oka, podávání léků. Je nutné štěně odmala zvykat na manipulaci. Otvírat mu tlamičku, prohlížet uši, kartáčovat srst, brát za tlapky. Pokud se bude bránit, je nutné použít povel “fuj”. Vy jste pán a můžete si s psíkem dělat cokoliv (to samozřejmě neznamená týrání). Pokud je od dětství psík zvyklý, že mu prohlížíte různé části těla, nebude později s vámi bojovat. Při případných veterinárních zákrocích to ušetří hodně práce.
 
Povely sedni, lehni

Je mnoho způsobů, jak naučit psa různým povelům. O povelech a jejich plnění bylo napsáno mnoho příruček a já bych si dovolila v  této fázi skončit. Výchova pomalu přechází do výcviku. Co budete chtít svého psa naučit záleží na vás. Ale inteligentní pes potřebuje zábavu a zaměstnání. Proto nějakou vhodnou formu výcviku doporučuji. Je samozřejmě lepší, najít zkušené výcvikáře a výcvik dělat ve vhodných podmínkách. Pes s výcvikem je daleko šťastnější než “svobodný” povaleč na Flexi vodítku. Proto radím jedno: vyberte si vhodný typ výcviku a cvičte se svým psem pro radost vaši i vašeho psa.

 
Obrázek...
image016.jpg
 
Poslední novinky
 
Oblíbené
 
 
Menu
Domů
Naši psi
Chovní psi z naší CHS
Výstavy a zkoušky
Odchovy
Úspěchy našich odchovů
Vyprávění
Různé informace
Program SR-Lov
Odkazy
English Info
Fotogalerie
Napište nám
O nás

 


Tercius - Flat Coated Retriever
Design by cmslounge     RSS