|
MSR Pístina (VZPR) 24.-26. 10. 2025
Jolly Roger Tercius (Skye) - III. cena, 11. místo
MSR je kvalifikační zkouška pro 20 retríverů, kteří měli v minulém roce nejlepší výsledky. Znamená to pestiž a velkou konkurenci. Letos se kvalifikovala Skye. Pole a voda probíhalo v okolí Pístiny, lesní discipliny v Třeboni.
První den nám los přidělil lesní discipliny. Začínali jsme tzv. malým lesem. Prví byla dohledávka dvou kusů srstnaté. Měli jsme trochu smůlu, protože po prvním psu začalo drobně pršet a padla inverzní deka. Tři z nás si to trochu odnesli. My nejméně. Skye se snažila a nakonec dohledala velmi těsně v časovém limitu pro známku 3. Kolegové před námi a po nás měli trochu větší smůlu, ti si odnesli dvojky. Pak se inverze zvedla, ale i tak padaly občas horší známky. Vlečky v lese byly bez problémů, podobně jako odložení. A šlo se na královskou disciplinu - barvu (práce na pobarvené stopě). První kolegyně měla štěstí, že si vylosovala pohodlnou, krásnou dráhu, a já se už začala děsit. Druhá půlka barev je ve velmi těžkém terénu a já už mám nějaký věk a nevalnou kondici. Šla jsem hned druhá. Před barvou se dělá tzv šoulačka nebo následování, která imituje individuální lov. Na šoulačce mi Skye při prvním odložení trochu "zamrzla". Jen jsem se otočila a ona ihned vyrazila, ale už to počítali za chybu. Na vrcholových zkouškách je prostě posuzování přísné. Začátek barvy jsem nechala na Skye. Ona nechodí standardně, ale musí si okolí nástřelu (začátku) prozkoumat, udělá si tam i kolečko a nějakou vlnovku, kde si ověřuje a sumuje pachy. Než jsem přišla na to, že tohle potřebuje, trápili jsme se pár let. Nakonec mi pomohly rady z úplně jiného oboru - mantrailingu. Stopní dráha se kroutila, nebyl tam ani náznak, jestli jdeme správně. Ale věřila jsem psovi a vyplatilo se mi to. Jednou jsem dokonce zakopla a upadla a vyklouzl mi řemen. Musela jsem Skye připísknout, ale poslechla a pokračovala, jako by se nic nestalo. Sice jsem ji učila se na barvě zastavit, ale je to pro psa velmi náročné na soustředění. Po nějaké době, kdy jsem netušila, kde jsme, se Skye zastavila přesně u srnce. Poctu zvěři jsem zvládla s chybami, byla jsem zmatená. Ale odnesli jsme si pochvalu. Rozhodčí mi pak říkal, že Skye má skvělý nos a že některé houštiny, kterými barva šla, si obešla (většinou uhnula tak o 2-3 m) a na konci se zase nasadila na barvu a šla úplně přesně. Moc se mu líbila. Ještě byl klid na stanovišti, kde padlo několik trojek, ale my byli v pořádku.
Druhý den nás čekalo pole a voda a jiní rozhodčí. Dohledávka nebyla extra těžká, dělala se na kraji lesa. Skye si nebyla jista, zda má jít ještě pro druhý kus, tak na mě vyskočila a zakňučela. Tím dává najevo, že neví, jestli fakt může a má jít. Za to nám snížili známku z poslušnosti. Vlečka byla u většiny z naší zkupiny bez problémů a nastalo všeobecně neoblíbené vyhledávání. Tentokrát vylepšené o to, že bylo na čerstvě posekané louce, kde by se těžko schovala myš. Skye kupodivu začala slušně, pak našla záleh zvěřě a nakonec se trochu zasekla na prostoru, rozrytém od prasat. Tam šla prý příliš na krátko a dostali jsme 2. Byla jsem za ni ráda. Končili jsme naváděním na 2 kusy. S prvním měli všichni problém. Psy lákalo cosi u nedaleké ohrady a stáčeli se ze směru. Skye jsem asi 3x opravila, poprvé moc neragovala, pak se teprve přepnula do handlingového modu. Přesto jsme dostali 2. Na druhý kus šla jen s nepatrnou odchylkou, ktero jsem na jediný povel opravila. Dostali jsme 3. To už jsem slušně oponovala, že podle zkušebního řádu, když se pes mírně odchýlí a je opraven, není to chyba. K mému překvapení se rozhodří radili (i s vrchním, který tam byl) a nakonec mi vyhlásili za druhý kus známku 4. A šli jsme na vodu... Handling byl postaven tak, že jít na kachnu A (která je vhozená když to pes nevidí) byl skoro nesmysl. Ale Skye je na ni naučená a nemá ráda opačný postup. Tak jsem to riskovala a šla na kachnu A. Rozhodčí nám hodil druhou tak, že nás skoro postříkala voda při dopadu. Takže to bylo opravdu těžké. Jedna v zátočině, kde nebyla vidět a druhá přímo před námi. Ale Skye nezklamala a předvedla excelentní výkon. Marking byl odpovídající vrcholovým zkouškám a pro nás bez problémů. Pak přišlo vodění. Mezitím vypadl na markingu kolega, tak jsem chodila druhá. Viděla jsem předchozího psa, ale už neslyšela známku. Vyrazili jsme standardně. Možná šla nepatrně nepřesně, u kolene ne ramenem, ale hrudníkem, ale jinak jsem nečekala katastrofu. Omyl. Vyhlásili nám známku 1. Prý obcházela stromy opačně, než já (což jak já, tak kolegové z korony neviděli) a celkově mě předbíhala. Pak jsem zjistila, že i kolegyně s fletem přede mnou dostala 1. Byla jsem dost otřesená, protože za mnoho let se mi nic podobného nestalo. Pak se rozhodčí uklidnili a ostatní dostali známky odpovídající. Na dohledávku jsem šla už znechucená, ale Skye ji zvládla bez chyby.
S výkonem psa jsem byla naprosto spokojená. I to vyhledávání, i když perfektní rozhodně nebylo, neudělala špatně. Rozhodně lépe, než o dva týdny dříve a v lepším terénu. Spíš jsem nechápala některá rozhodnutí rozhodčích. A to nejen u nás. Většina vůdců, se kterými jsem mluvila, byla dost rozladěná. Prostě to byly zkoušky, kde jsem byla moc ráda za výkon psa, z ostatního pak zůstala pachuť. Je to škoda. Skye už pomalu končí zkouškovou kariéru a nastoupí mládež. Doufám, že bude mít víc zkouškového štěstí.
|
