Derbu ČR (ZPR)

Laudine Tercius II. cena (10. místo)

Východočeské derby

Onyx Tercius  KPZ I. cena

KZVP neuspěl

ZPR Staré Město u Bruntálu

Jolly Roger Tercius  I.cena, CACT, Vítěz zkoušek

Laudine Tercius  neuspěla (indispozice psa) 

Jaro jsme měli naplánované velmi intenzivně. Plánovali jsme psy střídat, ale protože jsme měli vyhodnocovat, účast byla v plánu bohatá.

Nakonec to dopadlo trochu jinak a nelitujeme. Místo Severomoravského derby se Laudie hárala, malá Perchta na zkoušky ještě nebyla zralá. Tak jsme jeli až na kvalifikační Derby ČR.

Derby ČR se opakovaně koná v obci Stříbřec, kde je příjemné prostředí a dobré zázemí. Laudie se kvalifikovala vloni jako jediná z naší party. Většinou je Derby plně obsazené a tak i letos nastoupilo 24 psů. ZPR patří mezi vyšší zkoušky a je o ně zájem. Laudie začala pěkně. Má několik nectnosti, které se těžko odstraňují, jedna z nich je na vlečce, kde se vždy pečlivě rozhlédne, zda jí zvěř nechce někdo vzít. Za to často ztrácí bod.Bylo to taki letos.Ale šla velmi hezky a zkoušky byly poměrně obtížné a přísně posuzované. První dvojku dostala na markingu. Rozhodčí tam měli vyšlapanou cestu na stanoviště, odkud házeli. Vůdce postavili na tuto stopu a pes musel jít v úhlu od stopy směrem na hozený kus. Naše holky by asi všechny udělaly totéž. Když mají vedle trávu skoro po kolena, a tady vyšlapanou cestu, půjdou po ní a teprve na poslední chvíli uhnou a vezmou zvěř. Totéž udělala Laudie a k našemu překvapení dostala známku 2. Trojku jsme čekali, ale 2 byla hodně (možná nepřiměřeně) přísná. Nestalo se to jenom nám, i kamarádka, sama rozhodčí, nám pakříkala, že se jí stalo totéž. A také se divila. Občas nám padla nějaká 3 a nakonec přidala ještě 2 z poslední discipliny, vlečky pernaté. Tam se jí totiž na konci velmi nelíbila zjevně nebezpečná skruž, ktrá šikmo trčela ze země. Laudie ji náležitě seštěkala a nechtělo se jí dál, Pavel ji muselpovzbudit povelem stopa. Rozhodčí to vyhodnotili tak, že jakýkoliv povel po vypuštění psa snižuje známku (v tomto měli pravdu, litera zkušebního řádu nerozlišuje zjevné povzbuzení a povel k přinášení nebo navádění do správného směru), ale protože jsme už jednu 2 měli, moc to nebolelo. Celkové 10. místo ve II. ceně nebyl ani úspěch ani ostuda.

Na Onyxovi je znát, že na něj měl páníček méně času.Přesto se od minulé sezóny zlepšil. Měj jen 3 z vlečky srstnaté a z vodění. To vodění je teď trochu jeho slabina. Protože zkoušky byly (kromě vlečky srstnaté) posuzovány poměrně mírně, nestačilo mu umístění na titul, ale I. cena potěšila. Druhý den byl už nesoustředěný a unavený a při aportu v terénu prý zmáčknul zvěř a vypadl. Ale výsledek by stejně byl mizerný. Po příjezdu domů zjistil Petr, že má Onyx odřeninu a holý pruh na boku. Ví, že ho z lesa vyhnal divočák, tak se možná dostal do kontaktu. Onyx je až příliš lovec. Naštěstí se nic horšího nestalo, ale mohlo ho to na zkouškách ovlivnit. Snad si dá příště na divočáky pozor.

Poslední zkoušky byly opět ZPR (Zkoušky přinášení retrívrů) ve Starém městě u Bruntálu. Moravské zkoušky máme rádi. I když jsou rozhodčí přísní, bývá tam dobrá atmosféra, protože se chovají korektně a příjemně, ne jako někteří, kteří se chovají k vůdcům jako k méněcenným.

Nastoupili jsme se Skye a Laudie. Laudie začínala vlečkou srstnaté, kterou neudělala pěkně a markingem, který úplně "pohnojila" tak, že Pavel odstoupil. Temperamentní fena polehávala, o nic neměla zájem, tak nás po návratu donutila navštívit veterináře. Naštěstí je zdravá, jen se začala rozvíjet falešná březost. Ale nemělo cenu s ní pokračovat ve zkouškách. Tak naše jediné želízko v ohni byla veteránka Skye.  Začínali jsme vodou. Navádění na 2 kachny nás vloni stálo I. cenu. Ono je tam dost těžké, těžký vlez do vody (i pro naše vodníky), kachnu, kterou má přinést první hází rozhodčí z mola daleko vlevo, druhou poměrně blízko a před psa. Předepsaný úhel je korektní, ale psům to dělá potíže. Posuzování bylo hodně přísné. Padalo dost dvojek a trojek. Skye si naštěstí poradila, rozhodčí neřešili, kudy vyleze z vody (přede mnou by to těžko zvládala, na nízké vodě byl břeh vysoký a podemletý), tak jsme prošli bez ztráty bodu. Dohledávku v rákosí zvládli všichni dobře a na vodění jsem se zamoralaa musela jsem si prolámat cestu z lesa, ale Skye šla jak přilepená na noze. První stanoviště bylo tedy dobré. Pak jsme šli na pole. Vlečka pernaté byla bez problémů. Na navádění na 2 kusy pernaté byl terén velmi těžký. Vypouštělo se ze zyvýšeného okraje kotlinky, takže jak rozhodčí, tak vůdce měli přehled. Ale zbytek discipliny se odehrával v kotlince, kde byly občas trsy kopřiv, občas rašící keřík, vyšší vegetace. Pes většinou nešel úplně rovně. První kus se nám ještě povedl dobře, stačila jedna nebo dvě malé korekce směru a Skye ho našla. Na druhý už těch korekcí bylo víc, asi 4, a odchýlila se víc. Zrada byla, že kus byl asi ve 2/3 vzdálenosti od vypouštěcího k cílovému kolíku, což nečekal ani vůdce ani pes. Ale poradili jsme si nakonec slušně a dostali 3. Vlečka srstaté a marking na třetím stanovišti už byly celkem bez příhod.

Po prvním dni jsme měli tři stanoviště ze 4 hotová. Připravovali jsme papíry na vyhodnocení. Zjistili jsme, že i když Skye jde dobře, dvě fletky jdou v samých čtyřkách. A čekalo je jen poslední stanoviště. Tak jsem šla bez nervozity, protože ostatní psi byli opravdu dobří. Druhý den nás čekal les a společný klid na stanovišti. Dohledávka v lese byla spíš lehčí a Skye byla rychle hotová. Odložení zvládla i přesto, že téměř vedle stříleli na markingu jiné skupině. Ona to naštěstí neřeší. Tak jsme měli v naší skupině hotovo. Byla to moc fajn skupina, labradoři,golden, dva fleti a toller. Docela jsme si fandili, většinou jsme se znali. Později jsme zjistili, že všechny 4 tituly se rozdaly jen v naší skupině. Ale nepředbíhejme. Když jsme vyšli z lesa, hlásil mi organizátor, že soupeřka ve čtyřkách dostala 2 z vlečky. Všichni totiž věděli, že jsou to Skyiny poslední zkoušky a že končí kariéru. To, že nám fandili se neprojevilo ani trochu na hodnocení, neodpustili nám nic (tak to má být), ale potěšilo mě to. Nakonec se vrátila i skupina z pole a další soupeřce se nepovedl handling. Tak jsme nastupovali na klid na stanovišti jako potenciální kandidáti nejen na CACT, ale i na vítěze zkoušek. Skye jsem věřila, ale přece jen... dokud není napsaná poslední známka, není hotovo. Po posledním ztroubení "konec" se přiznám, že jsem se rozbrečela Skye do kožichu. Povedlo se neuvěřitelné zakončení. Na svých posledních zkouškách ve veteránském věku nejen získala titul CACT, navíc Vítěze zkoušek, ale i dokončila titul Český šampion práce - lovecký výkon. Byl to neskutečný závěr. Závěrečnou řeč za vůdce jsem zvládla bez slz (i když hlas se mi zlomil, když jsem děkovala Skye) a zpátěční cestu naštěstí odřídil Pavel. Byla jsem v jakémsi rauši a nepořebovala jsem žádné drogy. Psi dokážou fakt zamávat chemií mozku jako droga. Díky, Skye, za neuvěřitelný zážitek.