Je to rok, co jsem psala zprávy z bedny. Porodní bedny, na tu TV skoro
nekoukám. Ájina štěňata budou brzy slavit první narozeniny. Ale Ginny už
je velká holka. Takže jsme se rozhodli, že letos si štěňat odchová ona.
Ája si vyzkouší roli babičky.
Krytí i březost byla bez problémů, Ginny kynula. Podle ultrazvuku jsme očekávali zhruba 8 štěňat, ale veterinář říkal, že to nedokáže už přesně spočítat, protože jich je tam hodně. Osm nebo více. Bylo jich více. O dost. Bylo jich 12. Ale to předbíhám.
Před porodem měřím feně každý den teplotu. Jakmile o zhruba stupeň teplota klesne, znamená to porod do 24 hodin. U Ginny se objevil výrazný pokles teploty na Silvestra. Šla jsem si radši lehnout, abych aspoň něco naspala. O půlnoci mě vzbudily petardy. Ginny ani Ája se jich nebojí, ale stejně jsem ji šla zkontrolovat. Když se proběhla, objevilo se pár kapek plodové vody. Ale jinak se nic nedělo. Vydržela jsem ji hlídat asi do půl čtvrté. Ginny usnula a já si říkala, že si také aspoň na hodinu zdřímnu. Na zazvonění budíku jsem vyskočila a šla zjistit situaci. Samozřejmě tam byla čtyři narozená štěňat. První největší fenka se narodila mrtvá, pravděpodobně se udusila. Ostatní byli živí, jen drobnější. Bylo jasné, že jich bude hodně…
Tak jsem zažila nejpozoruhodnější silvestrovský (nebo novoroční) flám v životě. Štěňata přicházela na svět zhruba v půlhodinových až hodinových intervalech. Ginny se starala dobře. Po deseti jsem už měla pocit, že začnu křičet „hrnečku dost“. Při jedenáctém už byla Ginny docela unavená a štěně jsem musela z obalů vysvobodit já. Dvanácté už zvládla kolem desáté dopolední sama. Nakonec jich bylo v bedně 11, z toho 8 pejsků a jen 3 fenky. U nás zřejmě statistika neplatí, naše feny rodí kluky, fenečka od nás je vzácnost.
První otázka byla, jaká bude Ginny máma. Ukázalo se, že je z dobrého rodu plodných fen a pečlivých matek. Mléka měla dost, jen těch štěňat bylo až příliš. Ale všichni byli šikovní, životaschopní, již po prvním dnu přibírali.
Druhá otázka byla, jak bude na narození vnoučat reagovat bába Ája. V přírodě ve smečce není normální, aby se rozmnožovala podřízená fena, když je vůdčí fena plně plodná a v dobré kondici. Záleží na individualitě a trochu i plemeni, ale nejhorší varianta je, že vůdčí fena štěňata podřízené zakousne. Nebo se mladá o štěňata bojí a chrání je. Může je pošlapat, přenášet, může napadnout druhou fenu. Doufala jsem, že na tak katastrofické scénáře nedojde. Ale skutečný vývoj událostí jsem nečekala.
Ája byla ze štěňat úplně vedle. Pokoušela se vlézt do bedny a když jsem jí to nedovolila, aspoň kam dosáhla malé olizovala. Ginny to nevadilo. Stejně jsem si netroufla je nechat v noci spolu bez dozoru a další probděná noc mě nelákala. Ája spala u mě v ložnici, Ginny se štěňaty v kuchyni. Ája mě zřejmě považovala za naprosto lehkomyslnou a nezodpovědnou osobu. Ta osoba by nechala mladou se štěňaty na pospas! Aspoň mě nutila v pravidelných intervalech chodit rodičku kontrolovat. Ložnici máme v patře. Když jsem ráno kolem páté hodiny šla dolů už po čtvrté a v šest mě Ája nemilosrdně zvedla, že je čas se jít starat o mladé, začala jsem o pochybovat o tom, že odchov ve zdraví přežiji. Že je to zvíře paličatý cvok jsem věděla již dříve, ale její umanutost byla poněkud únavná. Prostě se rozhodla, že bude o štěňata pečovat také. Kontrolovala jsem, zda Ginny Ájina péče nevadí. Nevadila. Vypadala dokonce klidněji, když měla mámu u sebe. Ája čistila dceru i vnoučata a nakonec si do bedny lehla k nim. Postupně štěňata přelézala mezi mámou a bábou a zkoušela od feny, která nerodila, sát. Ája spustila mléko další den už ležely feny svorně v bedně a štěňata pila tu od jedné, tu od druhé a najednou byl klid. Áje se nalily struky a po pár dnech už nebylo jasné, která z fen je matka a která bába. Kojí obě. Kvalita mléka musí být srovnatelná, protože štěňata přibývají, jsou spokojená, lesklá. Samozřejmě první mléko - kolostrum - měla jen matka. Ale prvních 24 hodin se Ája nepokoušela kojit. Pak jsem se snažila, aby štěňata pila od obou fen střídavě. Teď už jsme plně najeli na dvoumatečný systém. Holky buď leží v bedně spolu, nebo se střídají. Jaký v tom mají systém jsem nepochopila, ale zjevně se nějak domluví. Obě jsou spokojené, štěňata prospívají.
Nejprve jsem se bála, aby některá z „matek“ štěňata nezalehla, přece jen je bedna konstruovaná na jednu fenu se štěňaty. Ale obě byly opatrné a pozorné.
Momentálně jsou štěňatům dva týdny. Mrňousci se už nejistě staví na nožičky, očka se jim proloupla. Zatím koukají a chodí jak opilí námořníci. Kolébavý krok na široké základně, občas to nevybalancují a upadnou. Zrak mají kalný, nezaostřený. Ovšem dokážou už se pěkně ozvat, když se jim něco nelíbí. Lidskou ruku zkoušejí ožužlávat, už jim je dotek příjemný. Jen přikrmování ještě pár dní počká. Dvě mámy jim zatím docela stačí.
Je to rok, co jsem psala zprávy z bedny. Porodní bedny, na tu TV skoro
nekoukám. Ájina štěňata budou brzy slavit první narozeniny. Ale Ginny už
je velká holka. Takže jsme se rozhodli, že letos si štěňat odchová ona.
Ája si vyzkouší roli babičky.
