Jarní výcvikový pobyt v Malém Ratmírově pořádá již tradičně chovatelská
stanice Chlupaté štěstí, manželé Maříkovi. Jezdíme tam rádi.
Letos probíhla od 28.4. do 1.5. a my jsme měli o důvod víc se zúčastnit. Jeli s námi „naši“ tolleři Jim s Lenkou Bulantovou a Tracy s Honzou Veselíkem a s plánem zkusit složit OVVR. Přijel i Blekýs (Blackberry Tercius) s Jolanou Staňkovou. Uvádím jen dvojice pes – vůdce, nehodlám tím zmenšovat morální a jinou podporu partnerů vůdců, kteří fandili, fotili a pomáhali.
Letos jsem vedla výcvikovou skupinu fletíků. Celkem jich bylo pět, čtyři psi a jedna fenka. Zpočátku byli všichni velmi šikovní, jak však nastupovala hlavně psychická únava, objevovaly se chyby v předchozím výcviku. Card a Hugo neměli dobře upevněný aport a pod psychickým tlakem pouštěli, nebo ho odmítali odevzdat vůdcům do ruky. Měli pocit, že donést aport tak metr před vůdce stačí. Darwin, který vypadal velice nadějně, dostal akutní záchvat puberty a rozhodl se, že si bude hrát a nepřinese a nepřinese. Obdivovala jsem nervy jeho paničky. Alie byla šikovná a bylo vidět, že spíš některé věci neumí, než že by měla zlozvyky. V takovém případě je výcvik snazší, přeučovat je vždy těžší, než psa něco nového naučit. Pro Blekýse jsem měla jen chválu. Bylo vidět, že na něm pracovali a aport nepouštěl. I on měl občas pubertální nápady, ale bylo vidět, že má zvládnutou poslušnost.
Pejsci, kteří s námi cvičí v Č. Budějovicích, cvičili s Jakubem Nollem a nakonec byli i oni rádi. Je vždy užitečné, když člověk probere výcvik s jiným výcvikářem a na psa se podívá jiné oko. Proto jsem na táboře naše svěřence cvičit nechtěla.
Naše holky cvičily s Pavlem (aspoň si užil paličatou Áju). Měli jsme s sebou dvě štěňata. Bára si vzala Derry a Collina jsme strčili Martinovi Bulantovi, aby si také vyzkoušel roli psovoda. Štěňata byla vykulená a unavená ze spousty dojmů. Collin ještě dokázal reagovat na povely, ale Derry to nebavilo a nijak nezářila. Martinovi přirostl Collin k srdci a těžko se s ním v neděli loučil. Byli výborná dvojice.
V neděli se konaly OVVR. Posuzovala Lucie Šeráková. Nastoupili 4 fletíci z mé výcvikové skupiny (Darwinovi jsme radši ještě nechali čas, aby si vše v hlavě srovnal) a oba tolleři. Naše psy jsme nechali v chatce a šli držet palce, radit a morálně podporovat. Povaha a výstřel byly bez problému. Testování nosu také, jen Jim a Hugo spárky nepřinesli a museli ještě absolvovat aport. Blekýs, který ve výcviku chodil suverénně, si paničku vychutnal. Během pár vteřin zjistil, kde jsou spárky a pak musel pořádně prozkoumat celý terén. Občurat stromy, projít strouhu, podívat se k chatkám… Nakonec si „vzpomněl“, proč tam je a spárky přinesl a perfektně předal. Ovšem stálo ho to bodík za kontakt s vůdcem. Obě jsme měly s Jolanou chuť ho zabít.Vodění bylo velmi těžké. Bylo na cestě uprostřed tábora, na každé straně lákavé stromy. Mladí a nezkušení psi měli spoustu rušivých vlivů. To stálo dvojku z vodění na řemeni Honzu s Tracy, ostatní měli aspoň jednou trojku z vodění, obvykle na řemeni. Jen Jim šel perfektně. Poslední disciplina byla ochota k práci ve vodě a aport z vody. Trochu jsme se báli, jak si poradí Tracy, která začala plavat teprve cca 2 týdny před táborem a voda se jí pořád ještě moc nelíbila. Ale Tracy s rozumnou dopomocí Honzy se překonala a aportovala jen po krátkém přemlouvání. Jim i všichni fleti se museli spíš brzdit, aby neodešli do vody i s páníčky. Jen přinášení z vody dělalo pejskům problémy. Výborně předal jen Blekýs, dobře ještě Jim. Tracy ze samé radosti musela udělat triumfální kolo s aportem a dostala trojku. Fletíci Card a Hugo vynesli aport na kraj vody a neměli chuť ho předat do ruky. Alie si vedla velmi dobře. A výsledky – výborné. Z 15 startujících jen jeden velmi mladý pejsek měl smůlu a nedokončil. Z našich svěřenců byli všichni úspěšní. Nejlépe si vedl labrador zkušené cvičitelky, který přijel jen složit OVVR a na táboře nebyl. Blekýs skončil druhý, Jim naprosto fantasticky třetí, Alie čtvrtá a Tracy pátá. Další dva fletíky posunul nešťastný aport z vody dozadu, ale s tím jsme tak trochu počítali. Pejsci pod psychickým tlakem dělají více chyb. U OVVR stejně nezáleží na pořadí ani bodovém zisku. Hodnotí se pouze prospěl – neprospěl. Pejsci už byli hodně unavení a to se projevilo na hlavně výsledcích těch, kteří pracovali hůře, než v přípravě. Posuzování bylo korektní a poměrně přísné. Ti, co uspěli mají být na co hrdí, ale zároveň znají slabiny svých psů a mohou pracovat na zlepšení. Jsem zvědavá, s kolika z nich se potkáme na loveckých zkouškách.
Takže gratulujeme všem úspěšným (nejen z naší skupiny) a přejeme jim hodně dalších úspěchů a radosti. A moc děkujeme Maříkovým za organizaci tábora i bonitace. Jako obvykle vše klapalo a myslím, že většina účastníků byla spokojená.
Jarní výcvikový pobyt v Malém Ratmírově pořádá již tradičně chovatelská
stanice Chlupaté štěstí, manželé Maříkovi. Jezdíme tam rádi.
