 Now I´m Here. Teď jsem tady. Ano, tak se jmenuje, ale celým jménem je to
Now I´m Here Exotic Lunas. No uznejte, to je jméno prakticky
nepoužitelné. Tak mu říkáme Eda.
Kdo to je? Náš nový přírůstek, pes, kterého plánujeme do chovu. Máme ho ve spoluvlastnictví s kamarádkou, která už má od nás jednoho psa. Usoudili jsme, že bude lepší, aby pánská a dámská část smečky žila odděleně, protože když se dámy hárají, bylo by třeba vybudovat opevnění nebo aspoň důkladné kotce. A naši psi s námi bydlí v domě. Takže kotce nepřipadají v úvahu.
Ale abychom se vrátili na začátek. Edu jsem dlouho a pečlivě vybírala, hledala zdravotní záznamy z příbuzenstva (naštěstí mají seveřané velmi kvalitní databázi, kde se dá mnoho dozvědět), počítala koeficienty příbuznosti. Chtěla jsem psa ze severského chovu, protože tam mají nejkvalitnější zdravotní informace. Ideální by bylo, aby měl náš vysněný pes i pracovně vedené předky a slušný exteriér.
Nakonec padla volba na méně známou chovatelskou stanici v Dánsku. Matka plánovaného vrhu byla krásná hnědá fena, jen velmi vzdáleně příbuzná s našim chovem a plánovaný otec byl ze Švédska, také z prověřeného nepříbuzného chovu. Psa jsem zamlouvala ještě dlouho před tím, než byl vůbec počat. Jeho matka si dala na čas a hárala o 2 měsíce později, ale nakonec v květnu porodila 12 zdravých štěňat, kluky a holky přesně napůl. Samé černé, protože otec nenesl gen pro hnědou barvu.
Sledovali jsme, co se z černých válečků vyvine a vybírali jen na základě fotek a rady chovatele.
Pak přišel den D a my vyrazili na dlouhou cestu do Dánska. Cesta byla jen na otočku, takže jsem z Dánska viděla jen okolí silnice a impozantní mosty přes moře.
Matka i babička štěňat byly úžasné. I přes tak početný vrh byla máma v kondici a obě holky nás olízaly, podupaly a vítaly, jako správné fletky. Štěňata byla silná, dobře živená a nebojácná. Brali jsme si Edu jako první, tak jsme viděli všechny sourozence.
Vyjížděli jsme na zpáteční noční cestu s tím, že štěně snad aspoň chvíli usne a dalekou cestu zvládne. Eda byl fantastický. Chvíli se hemžil, jednou se trochu počural a hledal polohu, pak s mou rukou u čumáčku usnul. Spal až do první zastávky. Pak se vyvenčil, trochu najedl a zase usnul. Občas se nespokojeně zavrtěl a kníknul, ale většinou spal nebo si hrál s mojí rukou a hračkami. Hračku jsem nasouvala, pokud to bylo jen trochu možné, protože pejsek už byl nepříjemně ozubený a štěněčí jehličky, zakousnuté do ruky nejsou bezbolestné. Tak jsme dojeli až domů.
Holky nás přivítaly a pak zjistily, že jsme něco přivezli. Co to je? Štěně! K sakru proč?! Vždyť to není tak dávno, co jsme se zbavili našich a už zas tahám domů štěně?! Copak mi ony, hodné holky, nestačí? Prostě odpor byl jednotný. Ne že by Edovi ubližovaly. Jen pokud je moc tahal, tak dostal výchovný pohlavek. Ale prostě ho ignorovaly.
Eda je ovšem pohodář a místo holek si hrál s námi. Ovšem pořád zkoušel, zda by se přece jen ti velcí psi nedali nějak přimět ke hře. Po pár dnech ho Ája olízala a přijala. Eda byl vděčný. Derry zjistila, že Ája štěně toleruje a začala se osmělovat. Nejprve venku, později i doma. Brzy si spolu začali hrát.
Po týdnu jsme Edu vezli do jeho definitivního domova. Blekýs nadšeně uvítal holky a zjistil, že jsme s sebou cosi přivezli. Co to je? Aha, štěně. No dobře, když jste si ho přivezli, budu ho ignorovat a tolerovat. K návštěvám se musí jeden chovat slušně. Ovšem chudák netušil, že mu TO doma necháme. Naše dovolená utekla a po týdnu jsme Edu nechali Blekýsovi a jeho paničce. Blekýs byl zděšen. Oni to tu zapomněli a co já s tím mám dělat. Ale zvykl si rychle. Po první procházce nechal Edu jíst ze své misky a za dva dny byl spatřen, jak se s ním přetahuje o plyšovou velrybu.
V půlce srpna se k nám Eda přesunul ještě jednou, na 3 týdny, protože kamarádi chystali velkou svatbu. To už do smečky zapadl ihned. Holky si ho pamatovaly a Derry byla ráda, že může někoho trochu komandovat.
Postupně objevil tříděný odpad a jal se ho třídit po svém. My pak měli cvičnou dohledávku kelímků a PET lahví po celé zahradě. Misku na vodu si občas pletl s bazénkem (kolem misek bylo proto stále vytřeno). Navíc je velmi shánčlivý a šetrný. Když jsme něco hledali, velmi často to bylo na jeho pelechu. Končily tam neuklizené boty, ponožky, psí hračky. Téměř nic nezničil, ale vše si odnášel.
Eda se začal rychle učit správné dovednosti loveckého retrívra. Lítat ve vysoké trávě, prolézt za holkama křoví, přeskakovat terénní překážky. Občas to sice nebylo jednoduché, protože nožičky rostly rychleji, než program k jejich ovládání, ale Eda je statečný. A hlavně objevil vodu. Téměř všechny naše cesty jdou kolem vody a v letošních vedrech byly holky ve vodě skoro pořád. Eda si nejprve omočil tlapky a pak hup! Skočil do řeky a začal trochu překvapeně plavat. Zjevně se přepočítal a netušil, že bude voda hluboká. Udělal malé kolečko otřepal se a … skočil do vody znovu. Postupně si troufal dál a dál. Naučil se vyhledat břeh, který není podemletý a dá se vylézt. Po několika pokusech o plavání už byl ve vodě jako doma, po fletím způsobu potápěl hlavu a i když si skok špatně vyměřil a zapadl do vody celý včetně hlavy, jen se vynořil, odfrkl a plaval dál. Nakonec jsme mu hodili i aportík a on ho okamžitě popadl a přinesl.
Pracovně se zdá, že bude velmi šikovný. Ledacos odkoukal od holek, takže ví, že se nosí dohledané věci. Zatím dohledal jak pohozený aportík, tak zcela samostatně holubí křídlo, mumifikovanou krysu a z vody malou pošlou štiku. Přinese to k člověku a musí o to být obrán. Ještě má v předání rezervy a kořisti se nerad vzdává. Vzhledem k jeho vlastnímu výběru aportů vyžaduje začátek výcviku značnou otrlost psovoda (zvlášť ten mumifikovaný potkan byl poměrně odporný).
Povahu má nesmírně vyrovnanou. Má rád lidi i psy, ale odmítnutí hry nese stoicky a najde si jinou zábavu. Když něco nesmí, docela se nechá přesvědčit (zatím). Má výhodu, že vyrůstá v široké, vyrovnané smečce. Zatím je hezký, ale uvidíme, jak bude vypadat v dospělosti. Je nesmírně milý a mazlivý, ale poměrně nevtíravý (aspoň proti Derry, která by člověku ještě ve 2 letech vylezla až na hlavu). Pokud mu povaha zůstane, bude skvělý.
Prostě je to odolný, statečný Viking. Po té téměř tisícovce let od původní expanze Dánů je ovšem nájezd tohoto Vikinga už značně civilizovaný. Ať už se Eda vyvine jakkoliv, bude z něj stejně rodinný miláček. A jeho pravé jméno mu neskutečně padne. Prostě teď je tady. Na nás je, jak se s tím vyrovnáme.
|
