Fleur de Lis Tercius, 14. 5. 2014 - 24. 4. 2026

Dcera Derry (Cinderella Tercius) a Larryho (Limited Edition Black Brianta)

Fena ve spolumajitelství s Jitkou Šedivou a Petrou Šímovou (dříve Šedivou)

Bohužel místo gratulace ke 12. narozeninám musím psát nekrolog.

Když byla Derry poprvé březí, zjistilo se, že čeká jedináčka. S hrůzou jsem čekala na porod, protože jedináček může znamenat velké komplikace. Fleti jsou zařízení na početné vrhy. Ale Fleur se narodila po nekomplikovaném porodu. Držela jsem ji šťastně v dlaních. Byla rarita, jediný potomek svého otce a prvorozená mé Derry. Měli jsme ale už tři feny a tak jsem hledala řešení, jak si Fleur aspoň částečně nechat. Nakonec jsem ji dala do spolumajitelství Petře Šedivé, která bydlela asi 4 km od nás.

Jak šel čas, ukázalo se,že Fleur je hodně temperamentní a bylo třeba ji vychovat. Proto se k nám na nějakou dobu vrátila a já s Bárou jsme pracovaly na socializaci a výcviku. Časem se přestala lekat běžců i kočárků. Výchova šla nejlépe přes výcvik. Ohromně ji bavilo cvičit a za příslib práce udělala skoro cokoliv. Tím jsme se s ní velmi sblížily a byla jako naše. Vrátila se pak domů, ale druhý domov měla vždy u nás a často jsme si ji brali na výcvik nebo i na hlídání. Postupně ji naše holky naučily i kontaktu se psy. Nejen první měsíce života na vsi, kde neměla psí kamarády, ale i to, že byla jedináček znamenalo, že si neuměla hrát s ostataními psy. V tom velmi pomohly naše holky, které ji přijaly do smečky a naučily psímu chování. Když se poprvé pustila do hry s cizím psem, s Bárou jsme měly slzy v očích. Bylo vyhráno, socializace se podařila.

Fleur byla výstavně úspěšná. Kromě titulu Český šampion získala 2x CAC na klubové výstvě, prakticky nikdy neodešla ani ze silně obsazené výstavy bez pořadí. Byla jediná, kdo nikdy neměl Velmi dobrou, jen Výborné. Občas byl i na výstavě její temperament na škodu. Když se rozhodčí nemohl rozhodnout, Fleur to přestalo bavit a nespolupracovala. Několkrát kvůli tomu přišla o vítězství. 

Její vášní byla práce. Vodila ji převážně Bára. Já to s ní tak neuměla. Přesněji řečeno, ve výcviku jsem s ní kus práce odvedla, ale na zkouškách byla Báry pes. Měla řadu CACTů a 2x dokonce vítěze zkoušek z toho jednou to byl vítěz Jihomoravského derby. Bohužel se obrovsky zvýšila konkurence a přísnost posuzování a Fleur byla na vyšších zkouškách svým vlastním největším soupeřem. Párkrát jí těsně unikl titul z vyšších zkoušek a proto nedodělala Šampiona práce. Ale byla "U" všestranný pes.

Dala nám dva vrhy štěňat. Oba se narodily u nás a odchovávala jsem je v naší kuchyni a na zahradě. Z prvního vrhu jsme si nechali Skye (Jolly Roger), a v podstě ve spolumajitelství máme Badyho (Jolly Good Fellow). Oba krásné a úspěšné psy, po kterých jsou neméně úspěšní potomci. První vrh byl dramatický, byl císařským řezem, ale štěňata i Fleur byli v pořádku. Z druhého vrhu má kamarád Pepa Hajný Elliota, dalšího úspěšného psa. Odchovy štěňat nás s Fleur ještě sblížily a Fleur nám důvěřovala jako vlastním.

Zdravotních problémů a úrazů jsme museli pár řešit, ale vždy se ze všeho rychle dostala. Nejhorší byla torze žaludku v 10,5 letech. Ale z operace se zotavila dost rychle. Již 4 měsíce po operaci s námi byla ve svých téměř 11 letech na honu.

Hony milovala a pracovala spolehlivěji, než na zkouškách. Mohla si ji vzít nejen Bára, ale bez problémů i já a to i k Derry. Ochotně šla do drsných terénů, pokud to šlo, byla si schopna si srovnat i dvě kachny a přinést je najednou. Byli jsme rádi, že jí můžeme dopřát to, co milovala nejvíc.

Později v životě objevila i to, jak je příjemné být mazlivý a kontaktní pes. Zpočátku neměla na mazlení čas, později si začala užívat i pohodlí. Zůstala s paničkou Jitkou (matkou původní spolumajitelky) a dělala jí společnost. Milovala Jitčina vnoučka a hrála si s ním. I když byla nesmírně temperamentní, k dětem byla něžná. Občas jsme se sešli, aby si s námi Fleur zacvičila, občas jsme si ji půjčili na hon a občas hlídali, když jeli na dovolenou. Měla u nás druhý domov celý život. V poslední době jsme na ni měli méně času, hlavně když jsem měla nemocnou Derry. Tak jsme se vídali méně často, ale nikdy jsme nepřerušili kontakt.

O závažnosti její poslední choroby jsem se dozvídala postupně. Ale když během téměř 2 měsíců léčby se Fleur spíš zhoršovala, nechali jsme udělat další vyšetření, a diagnosikovali Cushingův syndrom. Onemocnění léčitelné, takže jsme byli optimisté. Ale Fleur, místo aby reagovala na léčbu se začala prudce zhoršovat. Nejedla, skoro nepila, obrovsky zhubla (o 10 kg). Nakonec vypadala tak špatně, že jsme nečekali na objednanou kontrolu a jeli na veterinární kliniku hned. Museli jsme zaskočit za paničku, protože ta měla dlouho objednané lékařské vyšetření. Veterinářka se zděsila. Udělala všechna dostupná vyšetření a zjistila, že Fleur nereaguje vůbec na léčbu, spíš se většina parametrů zhoršila. Navíc paní doktorka našla na sono nejdnoznačný nález na játrech. V podstatě byla celá diagnóza nejasná, ale stav psa vážný. Fleur dostala léky, infuze a čekali jsme do druhého dne, že vše zopakujeme. Bohužel, druhý den nebyla po infuzích proti očekávání zlepšená, ale vypadala ještě hůř. Dostala další infuzi, ráno ještě zvedala hlavu, přes den ležela na infuzi a večer, když jsme pro ni přijeli už nezvedla hlavu, ani když jsme na ni mluvili a už obtížně dýchala. S těžkým srdcem jsme museli udělat poslední rozhodnutí. S Jitkou jsme se shodly, že jde o Fleur a neprodlužovali její trápení. Tak, jako jsme ji držela v dlaních jako novorozenou, jsem ji držela při poslední injekci. Už se mi do dlaní vešla jen její hlava a Jitka ji celou dobu hladila. Měla dva blízké lidi u sebe až do posledního úderu srdce. Báru strašně mrzelo, že s ní nemohla být.

Milá Fleur, byla jsi střapaté, rošťácké sluníčko. Vždy veselá, vždy připravená k lumpárně nebo práci. Aktivní až do posledních měsíců. Jsme moc rádi, že jsi byla součást našeho života. Nemoc tě přemohla, ale i když je po tobě smutno a prázdno, tvé geny se objevují v tvých potomcích, vnoučatech a pravnoučatech. Dnes bys měla radost ze své pravnučky. Udělala mi při práci stejnou lumpárnu, jakou jsi uměla ty. Ale je stejné sluníčko, jako jsi byla ty. Tvé geny žijí dál.

My pro tebe truchlíme, tebe už nic nebolí. Ale buď si jistá, že nezapomeneme. RIP