Elwood odešel Tisk E-mail
Napsal/a Eva   
Elwood.jpg
Bedivere Tercius alias Ewood, Elíšek, Elís (u nás Diviš) - 21.1. 2010- 9.10. 2022



Jmenoval se Bedivere, podle jednoho z rytířů kulatého stolu (ano máme slabost pro Artušovské legendy). Doma jsme mu začli říkat Diviš, Divíšek. Už jako štěně nás zaujal svou střapatou hlavou a temperamentem. Dvakrát si ho někdo za zájemců o štěně vybral a dvakrát změnil názor. Prostě zůstal jako poslední pro Petra Puffra, z kterého tím udělal našeho kamaráda. Doma dostal jméno Elwood, ale samozřejmě měl i mnoho dalších jmen včetně "můj drahý pes", protože bilance zničených věcí byla úctyhodná a Elwood měl od mala dobrý vkus. Elíška jsme často hlídali, protože sportovní i pracovní zájmy páníčka občas odváděly mimo domov. Vzpomínám, jak jsme mu zkusili udělat první stopu, vlečku. Měli jsme vycpanou kůži, která vážila přes 2,5 kg a Elís byl asi půlroční štěně. Tak jsme mu natáhli vlečku s kůží, ale na konci nechali lehčí srnčí spárky. Elwood došel vlečku suverénně, očichal spárky, pak došel až ke mně, posadil se vyzývavě si ňafnul "koukej navalit králíka". Sotva ho uzvedl, ale statečně ho dotáhl Báře, která ho na stopu vypouštěla.

Začali jsme s jeho páníčkem spolupracovat. Občas s ním cvičil Petr, občas mi psa půjčil na cvičení a občas jsme Elíška hlídali a samozřejmě cvičili. Páník psa udržoval v kondici, poslušného a piloval s ním aport. Cvičení u nás bylo nepravidelné, ale udělali jsme první zkoušky, pak další. Pak přišel první pracovní titul. Elís měl neskutečné nápady a obrovský talent. Těch historek bylo mnoho. Jednou mě strhl do řeky, protože skočil za aportem, hozeným jinému psovi. Naštěstí jsem se ani neutopila,ani neuškrtila na vodítku, jen jsem měla pozoruhodnou sbírku modřin. Den poté málem vyhrál zkoušky, skončil těsně druhý s titulem CACT. Udělali jsme všestranné zkoušky, nejvyšší možné pro retrívry.

Nakonec jsme se dvakrát kvalifikovali na MSR, nejvyšší kvalifikační soutěž. Poprvé jsme zkazili jednu disciplinu. Podruhé jsme jeli na historickou (pro nás) soutěž do Sazovic na Zlínsku. Z 20 kvalifikovaných retrívrů byli 4 fleti a všichni Tercius (Ginny, Blekýs, Elwood a Derry). Nemohl by to být Elwood, aby z toho nebylo drama. Poslední velký trénink týden před zkouškami jsem málem obrečela, protože Elíšek si usmyslel, že mi králíka nepřinese, ale zahrabe si ho v lese. Jela jsem se dvěma hovady, outsidery, Derčou a Elwoodem. Dramatických chvil bylo na zkouškách víc než dost, ale nakonec se povedlo neskuteřné - Elwood skončil na třetím místě s titulem CACT a dokončil šampiona práce. Byl to můj největší pracovní úspěch, takový, který se mi nepovedl ani s vlastními fenami. Se psem, kterého jsem jen příležitostně cvičila a ve formě ho udržoval páník, který nebyl zkušený kynolog.
Na výstavním poli se Elwoodovi také dařilo. Na několika málo výstavách získal titul Český šampion a byl jeden z mála psů. který měl titul výstavní i pracovní šampion.

Bohužel se nám nepodařilo, aby se uplatnil v chovu. Jsou jen potomci po jeho blízce příbuzných neteřích, které mají ze 3/4 společné předky.
Elwood i páník si zkusili i společné zkoušky a nevedli si špatně. S námi začali chodit na hony a oba si to nesmírně užívali. Někdy jsem si Elíse k Derry vzala sama, stále byl zvyklý se mnou spolupracovat, vždy mě nadšeně vítal. Ještě vloni si užívali s páníčkem hony na kachny i jeden hon na bažanty. Elwood byl stále aktivní, vypadal jako mladý pes. Nikdo by mu nehádal 12 let. Na jaře jsem byla nadšená, v jak dobré kondici je. Začátkem léta se začal zhoršovat. Objevila se hyperkeratóza tlapek, rozpraskaná kůže, která ho bolela. Proto už neměl radost z běhání. Po lécích se zlepšil. Jenže se přidávaly další problémy, nakonec potíže se srdcem, kožní choroba se zhoršila, rozšířila se nejen na tlapky, ale i čenich a kolem očí. Prostě už začal opouštět tento svět. Ve čtvrtek jsem se na něj byla podívat a věděla jsem, že je to pravděpodobně naposled. Udělala jsem mu radost pytlíkem sušeného masa, podrbala jsem ho. Ale už nebyl schopen projevit nadšení, které vždy ukazoval, když jsme se sešli. V neděli zemřel.

O konci naší sportovní kariéry jsem psala po našem triumfu 5.10. 2014. To jsem se vezla na vlně euforie a Elíšek byl plný sil (titul mu byl docela jedno). Netušila jsem, že o 8 let později, po smutném datu 9.10. 2022 budu psát nekrolog a místo euforie budu vzpomínat sice s úsměvěm na jeho rošťárny, ale ten úsměv bude mokrý od slz. Elwood se dožil 12 a 3/4 roku. To je v rámci plemene hezký věk a život prožil naplno, šťastný a spokojený. Teď už ho nic netrápí. Bolest zůstala jen nám.

Elíšku, i když jsi byl můj jenom kousek, jen na práci, občasné hlídání a mazlení, je mi stejně těžko, jako když odešla tvá máma Ája a polosestra Ginny. Pro mě zůstaneš stále tím zvědavým střapatým Divíškem, rytířem kulatého stolu jménem Bedivere. Díky za ty společné roky.

Elwood1.JPG

Elwood2.JPG

Elwood3.JPG
Aktualizováno ( 11. říjen 2022 )
 
Obrázek...
image011.jpg
 
Poslední novinky
 
Oblíbené
 
 
Menu
Domů
Naši psi
Chovní psi z naší CHS
Výstavy a zkoušky
Odchovy
Úspěchy našich odchovů
Vyprávění
Různé informace
Program SR-Lov
Odkazy
English Info
Fotogalerie
Napište nám
O nás

 


Tercius - Flat Coated Retriever
Design by cmslounge     RSS