Contia Tercius (Tia) nar. 1.1. 2011, zemřela 6.11.2023, necelé 2 měsíce před 13. narozeninam.

Tia byla prvorozená dcera naší Ginny, sestra Derry. Od mala byla ta hodnější a později i výstavně úspěšnější, než naše Derry. Alena Melicharová ji měla zamluvenou ještě než byla počata. Výběr nebyl složitý, Derry se pořád cpala ke mně a třetí z fenek nebyla jako štěně tak hezká.

Z Tii vyrostla krásná mladá dáma. S naší Bárou se uvedly do světa výstav obě hned na první pokus. Byla to památná výstava na jaře 2012 v Českých Budějovicích. Posuzoval rozhodčí z Finska, pro kterého byla běžná známka velmi dobrá, občas dobrá, občas výborná. Znejistěli jsme zda jsme na správném místě. Navíc nás bylo ve třídě 8 nebo 9. Nakonec jsme nejen získali na obě feny výbornou, ale Tia byla první s titulem CAJC a navíc BOJ (Nejlepší junior). Tehdy jsme ani netušili, že existuje něco jako závěrečné soutěže, takže jsme se jich ani neúčastnili. Ale holkám to spolu velmi pěkně šlo. Tím bylo rozhodnuto, že Tia zkusí výstavní kariéru. Jen jednou dostala VD, když byla vyrezlá ze sluníčka. Jinak obvykle vítězila, s Derry jsme jim museli utéci do pracovní třídy, protože nás porážela. Získala titul Junior šampion a později i Český šampion.

Zkoušky udělala jen podzimní. Ne že by nebyla talentovaná, ale panička měla různé zdravotní problémy a bylo málo času na trénink. Ale na honech později pracovala velmi dobře.

Odchovala dva vrhy štěňat, oba s naším Edou (Now I´m Here Exotic Lunas). Z vrhu G se předvedla úspěšně na výstavách Gaia a ta také dala první Tiušky vnoučata. Pracovně byla šikovná Gelgeis, ale i ostatní dělají svým majielům radost. Z vrhu I zůstala doma podobně úspěšná Luna (Isis Luna), která také už dala dva vrhy a doma zůstala Luny dcera. I ve vrhu I jsou šikovní a pěkní psi, nelze vyjmenovat všechny. Kvůli chovu jsme si nechaly s Alenou všechny její feny ve spolumajitelství a všichni potomci Tii (i Luny) jsou Tercius.

Povahově byla Tia velice jemná fena. Nikdy se neprosazovala, byla velice hodná. Skvělá matka, velmi empatická fena. Později i skvělá babička, která si užívala vnoučata a hrála si s nimi. Milovala aport, bez míčku nebyla procházka plnohodnotná. Ale časem nechávala aporty svě dceři a vnučce. Byla opravdu velmi hodná. Jen někdy se jí povedlo jim aportík sebrat, to měla velkou radost. Nikdy neusilovala o vůdcovství ve smečce, to přebrala už dříve její dcera Luna. Tie stačilo dělat ochranu a podporu pro mladé.

Celý život byla Tia zdravá. Jen ke stáru musela ze zdravotních důvodů podstoupit kastraci. Do deseti let byla fit. Ke konci života ji zlobila záda. Ale přesto si nenechala ujít procházku, jen až tak kolem dvanáctého roku nevydržela tak dlouhé. Přesto se těšila ze života až do konce. Ještě v sobotu se byla proběhnout a Alena měla radost, jak to babče běhá. V neděli se ráno vzbudila a byla nesvá. Vypadalo to na bolest v břiše a měli jsme strach z nádoru na slezině. Ale na veterině v břiše nic nenašli, ani poslechově na plicích i nález v krvi byl prakticky v normě. Bohužel se jim zrovna rozbil rentgen, takže nemohli udělat snímek plic. Navečer víc pokašlávala, ale ještě snědla konzervu. Ráno už byla dušná, slinila, měla zarůžovělé sliny. Okamžitě jeli na vetrinu, protože jsme měli podezření na selhávání srdce. To se potvrdilo, dostala léky, injekce. Bohužel už bylo pozdě, nebo byl nález tak velký, to se už nedozvíme. Dojela ještě domů, pomohli jí z auta. Ona vrtěla ocasem šťastná, že je doma, lehla si a vydechla naposled. Doma, mezi svými. Měla krásný a dlouhý život, naplněný vším, co jsme jí mohli nabídnout. Podobně jako její babička Ája jen o necelé 2 měsíce se nedožila 13. narozenin. I tak je dnes v obou rodinách smutno. Rozum říká, že měla vše, dlouhý plný život a lehkou smrt, ale stejně pro ni truchlíme. RIP