Erendis Tercius neboli Rendi

26. 2. 2013 - 6. 12. 2024

Ale abych začala od začátku. Druhý Ginin vrh byl trochu komplikovaný, protože jedno štěně uhynulo ještě v děloze. Takže porod se táhl, placenty se odlučovaly špatně a dvě fenky měly poporodní zranění pupíku. U Rendi to nevypadalo dramaticky, u druhé fenky to bylo horší, ale obě jsme ve zdraví odchovali. Rendi u nás zůstávala poslední, do odchodu nám přišel výcvikový tábor a Rendi s námi cestovala a brali jsme ji na cvičení. Nemít už tři feny, vážně bych uvažovala, že si ji nechám. Takhle jsem si podobné úvahy přísně zakázala. Co na ní bylo tak výjimečného? Byla nesmírně šikovná. V deseti týdnech aportovala i z vody, dělala vlečky. Prostě byla pes stvořený pro práci.

Když jsme se vrátili domů, ozvala se nám Ivana Ryčlová, která nedlouho před tím přišla nešťastnou náhodou o Dylana, psa od nás. A Rendi našla ideální domov a změnila život paničce a nám našla nové krásné přátelství.

První rok chodily holky na cvičení v místě bydliště. Rendi se tam naučila kvalitní aport, což je základ, ale jinak moc nepostupovala. Tak nakonec obě začaly jezdit k nám, občas i na několik dní. Rendi ohromně rychle chápala, co se po ní chce a pracovala s nesmírnou chutí. Jen občas zvítězila chuť nad poslušností. Základní OVVR zvládla téměř bez tréninku. Pak se ale Ivaně zkomplikoval život a nějakou dobu jsme se vídali málo. Občas jsme Rendi hlídali a zopakovali to, co uměla. Pak se Ivana rozhodla, že ty zkoušky udělat musí. A tak jsme se sešli ve Vacíkově, kde udělala své první podzimní zkoušky systémem přišel jsem, viděl jsem a... sice nezvítězila, ale byla čtvrtá a nejlepší s fletů s titulem CACT. Pak si zopakovala ještě několikery zkoušky s pěknými výsledky, ale nešly jí klidy na stanovišti. Nehnula se, ale občas si pískla.

Kde ovšem excelovala, byly hony, ať už na kachny nebo na bažanty. Žádný terén nebyl pro ni těžký, za lov by dala život. Paničce otevřela úplně nový vesmír a připravila jí zážitky, o kterých se jí nesnilo.

Ale nejen lovem živ je pes. Na výstavy nechodila. Snad vinou potíží s pupečníkem po narození měla v roce těžkou brániční kýlu, na kterou málem uhynula. Jen operace snad za 5 vteřin 12 jí zachránila život. Proto jsme ani neuvažovali, že bychom riskovali štěňata, i když nešlo o dědičnou vadu. Tak nebyl důvod ji na výstavy brát. Ovšem společenský život měla díky své rodině velmi pestrý (takový, o kterém se nesnilo zas našim psům). Na recepci se chovala tak vybraně, že příště dostala osobní pozvánku, podepsanou Ivanem M. Havlem. S páníčkem se proletěla malým sportovním letadlem a vypadala, že tam patří. Prostě v jakékoliv situaci se uměla chovat, byla i zcestovalá. Byla to samozřejmě zásluha Ivaniny výchovy, ale bylo to velice půvabné.

Později měla několik dalších zdravotních problémů a narkóz. Kvůli zraněním, operaci zánětu dělohy a nakonec ještě operaci kožního nádoru. Po operaci dělohy měla močovou infekcí a po všech zátěžích jí začaly pomalu selhávat ledviny. Nebyla už mladá, potíže s ledvinami měla od zhruba 11 let. Ještě rok bojovala za pomoci diety a léků, ale ke konci jí ubývaly síly a nakonec uhynula ve svém pelíšku. Rozhodla se, že se už nebude trmácet na veterinu, ale odejde tiše a noblesně. Dožila se téměř 12 let.

Byla to velká psí osobnost. Hlavně byla nejvěrnější družka a psychická opora své paničky (a zažily toho spolu opravdu hodně). Byla jemná, nevtíravá, dokázala ležet hodiny pod psacím stolem, když panička psala. Jakmile se vzalo vodítko, byla temperamentní a neúnavná. Milovala i jiné lidi, i my se mohli těšit občas její přízni, ale přesto byla pes jediné paničky. Je po ní prázdno.

Představuji si, že je teď s ostatními našimi psy ve věčných lovištích, kde je stále dostatek kachen a bažantů k přinášení a rukou k hlazení. I když ty nejdůležitější ruce tam nejsou. Vím, že je to naivní představa, ale sny snad mohou být i naivní. Tak jí všichni aspoň posíláme vzpomínku a virtuální pohlazení.

RIP, Rendi.