Barva je u FCR podmíněna geneticky. Genetický základ je stejný, jako u labradorů. Za barvu odpovídají dva geny. Oba geny mají jednoduchou dominanci, takže se vždy prosadí dominantní varianta.

Co to znamená? Štěně dědí po jednom genu od každého rodiče. Pro každý znak jednoduše dědičných znaků má tedy každý jedinec pár genů, jeden od matky a jeden od otce. Gen může být dominantní (dá se zjednodušeně říci silnější), který se značí velkým písmenem, nebo recesivní (slabší), značený stejným, ale malým písmenem. Pokud je při jednoduché dominanci pár genů stejný (např. pro barvu srsti BB pro černou nebo bb pro hnědou) je výsledek jasný. Pokud je pár genů odlišný (takzvaný heterozygot) převáží dominantní gen (takže pes Bb bude černý a bude nosič vlohy pro hnědou barvu a polovina potomstva zdědí od tohoto rodiče gen pro černou barvu - gen B, polovina zdědí gen pro hnědou barvu - gen b).

Gen B/b je u fletů, podobně jako u labradorů, zodpovědný za černou nebo hnědou barvu. Černý jedinec může být dominantně homozygotní (BB), nebo heterozygotní (Bb) nositel hnědé vlohy. Na exteriéru psa se to nepozná. Homozygotní (BB) jedinec nikdy nedá hnědé štěně. Hnědý jedinec má vždy geny recesivní (bb) a jeho potomci s černým jedincem mohou být černí nebo hnědí. Pokud se spojí černý pes s genotypem BB a hnědý s genotypem bb, budou potomci vždy černí Bb a budou nositeli hnědého genu. Spojení dvou hnědých (bb) jedinců se obecně nedoporučuje, protože dochází k úbytku pigmentace. Genetické vysvětlení tohoto jevu neznám, ale je pozorován u více plemen se stejným typem dědičnosti barvy srsti (např. u dalmatinů).

Gen B/b je tedy zodpovědný za hnědou nebo černou barvu srsti, což jsou barvy standardní. Jak do toho spadá žlutá barva?

Za žluté zbarvení srsti je zodpovědný gen E/e takzvaný „zesvětlující gen“, neboli gen pro světlou barvu. Oba geny (B/b a E/e) jsou na sobě nezávislé. Dědičnost zesvětlujícího genu podléhá stejným pravidlům, jako dědičnost černé a hnědé barvy. To znamená, že všichni nositelé kombinace EE nebo Ee budou tmaví (černí nebo hnědí) a pouze nositelé kombinace ee budou světlí (žlutí) bez ohledu na barevný základ, daný genem B/b. Pro názornost jsou všechny kombinace včetně výsledné barvy srsti uvedeny v tabulce. Mezi žlutými bude jediný rozdíl v tom, že jedinci bbee (obě varianty recesivní) budou mít žlutou srst a hnědý pigment nosu, protože jde o zesvětlení hnědého psa. Jedinci BBee  a Bbee budou mít černý pigment nosu, protože jde o zesvětlení černého psa.

U fletů je žlutá barva nestandardní a nežádoucí. Proto jsou z chovu žlutá štěňata vylučována a frekvence genu v populaci je nízká. To je i důvod, proč je narození štěňat s touto barvou vzácné. Vzhledem k tomu, že je dědičnost světlé barvy recesivní, musí oba standardně zbarvení rodiče být nosiči zesvětlujícího, žlutého genu (genotyp Ee). Z hlediska chovu je samozřejmě možné používat heterozygotní rodiče, ale není doporučené opakovat spojení rodičů, u nichž se ví o přítomnosti žlutého genu. Rodiče, po kterých se vyskytlo v odchovu žluté štěně, jsou přenašeči recesivního genu e pro žlutou barvu a u těchto linií by měla být věnována zvýšená pozornost výběru partnera pokud možno z nezatížené linie. Nyní i u nás existuje možnost genetického vyšetření (Genomia s.r.o.), které zjistí, jaký gen pes nese.

Na gen pro žlutou barvu není vázáno žádné jiné dědičné onemocnění. Proto není důvod žlutá štěňata utrácet. Na druhé straně jde o nežádoucí barvu, takže není důvod tuto raritu šířit. Pokud dávají chovatelské kluby doporučení ohledně prodeje štěňat, navrhují, aby se štěňata prodávala jako nechovná s vylučující vadou. Samozřejmě se s tímto omezením vystavují i průkazy původu.

Odchov žlutých FCR není ani chovatelské pochybení, ani přednost. Jde o dědičnost znaku, který je v plemeni vzácně přítomen, ale je považován za nežádoucí. U plemene labrador, které má s fletem společné předky,  je dědičnost žluté barvy podmíněna stejnými geny.

Dodatek leden 2021

V samotné genetice se nic nezměnilo, změnila se frekvence žlutého genu v populaci. Několik velmi kvalitních, ba špičkových plemeníků v Evropě (zejména Skandinávských) má genotyp Ee a tím pádem se gen e pro žlutou barvu výrazně rozšířil. Platí to i pro psy v ČR. Hledala jsem výsledky u psů ze známých českých chovatelských stanic. Někteří psi (samci) nejsou testovaní, přestože některý z předků je přenašeč žluté barvy Ee, nebo chovatel nenapsal výsledek testu a pak je otázka, proč. Z testovaných chovných psů je u nás momentálně více těch, kteří mají Ee (přenašeči), než těch, kteří mají EE, tedy přenašeči nejsou. Ke krytí jsou přenašeči používáni poměrně často a bylo by jen fér, na to majitele chovné feny upozornit. Za rozumné považuji testovat i chovné feny. Každoročně se u nás rodí žlutá štěňata ve více než jednom vrhu. Proto považuji za důležité znát genotyp jednoho nebo obou rodičů, aby se předešlo narození nestandardních štěňat. Vzhledem k tomu, že jedinci s Ee genotypem jsou často velmi kvalitní, považuji za velmi nežádoucí, aby byli v chovu opomíjeni jen kvůli genetice zbarvení. Je však nutné, pokud chovatel použije psa s Ee genotypem, aby znal genotyp své feny. Vyšetření poskytuje běžně gentická veterinární laboratoř.Vědomé křížení jedinců s heterozygotním Ee genotypem je velmi problematické. Jednak chovatel vědomě odchovává nestandardní štěňata a jednak zvyšuje frekvenci genu e pro žlutou barvu v populaci. Každé štěně z tohot spojení bude mít 75% pravděpodobnost, že bude přenašečem žluté. Následek změny fkvence (četnosti) genu e pro žlutou barvu je ten, že zodpovědný chovatel musí svá zvířata testovat (což znamená další výdaje). Gen pro žlutou se může táhnout nepoznán i několik generací. Eliminovat ho je při současnéfrekvenci genu v populaci prakticky nemožné. Výrazně by se zúžila chovná základna.

Další informace - nemožnost použít žlutého jedince do chovu není v rodokmenu zapsána. Je tam jen barva žlutá. Proto neznalý kupující nepozná, že kupuje nestandardní štěně, záleží jen na korektnosti chovatele. Někdy se dokonce nestandardní štěňata prodávají jako rarity dráž, než standardní jedinci. Zdravotní stav genotyp ee neovlivní. Tento genotyp mají všichni žlutí labradoři a všichni zlatí retrívři, zjevně bez jakékoliv újmy na zdraví.